45 let dobrovolnictvi
  • Příběhy míst 2019
  • Příběhy dobrovolníků 2014
  • Výstava
  • Fotografie
  • O soutěži
  • Kontakt
  • Partneři

Nepříliš hezká, ale milovaná

14/1/2020

 
Picture
Louka Sklenářovice

K idylickému vzezření luk v Jeseníkách či na Vysočině má daleko. Louka na dně sklenářovického údolí není příliš hezká, ale spoustě lidí učarovala, oblíbili si ji a vzali za svou. Možná díky blízkosti horského pramene a tůňky ve Zlatém potoce a možná proto, že v tomhle zapadlém koutě moc turistů nepotkáte. Ale hlavně díky silným zážitkům z táborů, které zde dobrovolníci z Hnutí Brontosaurus už léta pořádají.


Zástupce Střediska ekologické výchovy SEVER a také začínající farmář z Krkonoš s malým stádem koz, Honza Franta, se kdysi ozval, že mají louku a chtějí ji kosit. A hozenou rukavici zvedl Michal Šmíd ze ZČ HB Rozruch, který zrovna hledal příhodné místo pro dobrovolnické akce. Sklenářovická louka do puntíku splňovala kritéria vysněné lokality, takže nebylo o čem přemýšlet a Rozruch našel svou louku.

Mezi kozami

Začalo to víkendovkou Krkonošské sýry a pokračovalo letním táborem Létající koza. „Představte si pocit, když přijdete v lehkém dešti na kopřivoviště ve svahu s představou, že tady budete tábořit. Máte obavu, zda poteče voda z pramene a plachty půjdou napnout, a jestli kozy neutečou a účastníci se naučí dojit,“ nostalgicky vzpomíná organizátor, který započal brontosauří tradici ve Sklenářovicích. Nejen organizátoři si však místo zamilovali, a proto mohli o rok později účastníci jet kosit louku na tábor Padla koza na kámen. A pak už se tu odehrál první ročník legendární akce Naruby.
Návrat původních druhů

Jak přibývaly zkušenosti, ubývaly vtipné historky z přešlapů, tábor byl rok od roku profesionálnější. A také kopřivy se rok od roku zmenšovaly, takže se mohlo pokaždé pokosit o něco větší kus louky. Pak byly kopřivy v rámci snižování eutrofizace vystřídány šťovíkem a kerblíkem a mohly zde volně růst i další původní luční byliny. Louka tak byla rok od roku hezčí. Pravidelné kosení dvakrát ročně jí na první pohled prospívá.
Na osmi sklenářovických táborech se vystřídalo na třicet organizátorů, víkendovky a účastníky už ani nepočítaje. Ti tvrdí, že chybějící krásu louky vynahrazují kopce, kam chodí na výlety nebo na programy s výhledem na zapadající slunce. Není ani tak důležité, jak krásná je lokalita ve skutečnosti, důležité je, jak ji vidíme my. A pro nás je to ta nejkrásnější louka, shodují se.

Domov ohrožených ptáků

14/1/2020

 
Picture
Mikulčický luh

„Jsou to už téměř čtyři desítky let, co jsme jako děti, malí členové oddílu Vlkani, vyrazili do lužních lesů okolo Mikulčic a vyvěsili první ptačí budky pro ohrožené ptáky,“ vzpomíná jeden ze současných brontosauřích organizátorů. Už tehdy vedoucí dětem občas doplňovali budkováním program dobrodružných výprav do Mikulčického luhu, kde měli dokonce malou chatičku k přebývání. Většině dětí tehdy nepřišly lesy, louky, slepé rameno řeky Moravy, smuhy nebo i takzvaný „teplý járek“ nijak zajímavé. Chodili sem velmi často, protože zde vyrůstali.Objevit krásu známého

Jako starší pak poznali další kouty naší republiky i daleká místa v zahraničí. A snad díky tomu prozřeli, jak jsou jejich lužní lesy a nivní louky jedinečné. Zároveň si začali uvědomovat i ohrožení, kterým luhy čelí a přemýšleli, jak by mohli pomoct.

V obhospodařovaných stejnověkých částech lesa, kde chyběly přirozené dutiny pro vyvádění ptačích mláďat, se přímo nabízelo hromadné vyvěšování budek. A tak se dali do díla. Vedoucí s dětmi z oddílů vyrobili desítky budek pro různé druhy ptactva. Připravili mapy, materiál, vybavení, a tím začalo dlouholeté dobrodružství. Budkování se dnes účastní děti z oddílů, studenti středních a vysokých škol i další veřejnost. Zimu co zimu se desítky dobrovolníků plahočí podzimním lesem s žebříkem. Hledají podle mapy budky, které v předchozích letech vyvěsili, čistí je, opravují a doplňují nové. A v každé nalezené budce se ukrývá překvapení... bude obsazená, nebo prázdná?

Má to cenu, tvrdí i čísla

Pro sýkory, lejsky, sovy, šoupálky... Vyrábí se i speciální budky pro dudka, který z naší krajiny již téměř vymizel, ale věříme, že se vrátí. V Mikulčickém luhu je nyní přes 300 hnízdních budek a poctivá evidence ukazuje, že skoro 90 % budek je každoročně obydleno.

Vzhledem k tomu, že budky jsou jen na úzkém patnáctikilometrovém pásu lesa kolem Moravy, dobrovolnická činnost každý rok podstatně mění tento kus přírody a alespoň mírně napravuje to, jak se k ní současný člověk chová. Například oddílovou chatičku, kterou měli všichni tak rádi, někdo zapálil. Shořela do základů, takže už v ní žádný oddíl na dobrodružné výpravě nepřespí. Pojďme se snažit, ať se něco podobného nestane lesu a ptákům. A také přírodě, kterou máme tak rádi, a která nám možná ani nepřipadá tak výjimečná, dokud ji bereme jako samozřejmost.

Rozvoj v souladu s přírodou

14/1/2020

 
Picture
Zřícenina Templštejn

Zřícenina hradu Templštejn se nachází v malebném údolí řeky Jihlavy nedaleko Moravského Krumlova. Je jedním z mála hradů v České republice, který je prokazatelně spojen s tajemným řádem Templářů, a to až do zániku řádu v roce 1312. Následně byl hrad v majetku mnoha významných šlechtických rodů. V 17. století se stává neobydlenou zříceninou, kterou v roce 2011 kupuje David Hamza.

Hrad je památkově chráněný objekt, a zároveň se nachází v jádrovém území přírodní rezervace, a proto podléhá dvojí přísné ochraně. Vzhledem k charakteru památky a přírodní hodnotě území se předpokládá, že dochované části zříceniny budou jen staticky zajištěny a konzervovány. Veškeré zásahy je nutné koordinovat s pracemi na podporu přírodní lokality, jako jsou například udržování travnatých ploch a odstraňování invazivních a nepůvodních druhů.

Vyhlídka pro návštěvníky

Nový majitel tedy pod dohledem památkové péče a ochránců přírody zahájil postupné záchranné práce, které se soustředily na vyčištění areálu od náletových dřevin, vybudování zázemí a opravu štítové zdi s nově postavenou vyhlídkou a přístupovým schodištěm. Vzhledem k velikosti a stavu památky se nabízelo velké množství práce vhodné pro případné působení dobrovolníků, kteří později začali jezdit. Na první jednorázové akce sem dorazili třeba příznivci geocachingu, mladí táborníci nebo firmy v rámci teambuildingových aktivit. A například brigáda Cestovní kanceláře Kudrna se stala každoroční tradicí.

Záruka pravidelné péče

V roce 2013 se podařilo navázat spolupráci s Hnutím Brontosaurus, zejména s ZČ HB Fénix. Ti zde od roku 2014 pravidelně pořádají víkendovky i dvoutýdenní letní tábory, na kterých 25 mladých dobrovolníků odvede obrovské množství práce. Od roku 2017 je součástí táborů i záchranný archeologický průzkum pod vedením odborníků z Archaia Brno.

Brontosauři jsou tak současně i hlavními průkopníky prací na Templštejně, protože zatím tu jiná organizovaná skupina systematicky a dlouhodobě nepůsobí. Že se práce na hradě provádí správně, bylo oceněno v roce 2015, kdy v soutěži Nejlépe opravená kulturní památka Jihomoravského kraje získal Templštejn jednu ze dvou zvláštních cen. V témže roce obdržel i zvláštní cenu generální ředitelky Národního památkového ústavu v soutěži Památky děkují.

Červená, zelená, modrá, žlutá

14/1/2020

 
Picture
Zakarpatská Ukrajina

Zakarpatská Ukrajina neboli bývalá Podkarpatská Rus je s námi spojena historií i současností. Rozkvět oblasti za dob první republiky umožnil i rozvoj turismu, na jehož tradici dnes Hnutí Brontosaurus navazuje. Myšlenka dobrovolnického značení na Zakarpatí se zrodila někdy v devadesátých letech a za tu dobu se tu vystřídala řada místních i českých organizací.

Hnutí Brontosaurus se od roku 2011 věnuje na Ukrajině tvorbě nového a obnově staršího turistického značení a rozvoji udržitelné turistiky. A umožňuje mladým lidem vnímat přírodu a život karpatských vesnic a městeček prostřednictvím dobrovolnické práce.

Po vzoru Klubu českých turistů

Značené stezky se vinou přes nekonečné hřebeny, strmá údolí, zapadlé osady i proslulá turistická centra, jakými jsou bezpochyby Koločava nebo Hrad Něvické či již neexistující chata Klubu českých turistů na Javorníku. Díky soustavné práci se Brontosaurům daří přispívat k rozvoji udržitelného turistického ruchu.

Krom toho, že vyznačili na pět set kilometrů tras, prošlapali cestičku do Zakarpatí také třem stovkám dobrovolníků a dobrovolnic. Ti pak na Ukrajinu jezdí na vlastní pěst a navštěvují místa i lidi, se kterými se potkali na táborech. Prochází stezky, které vlastníma rukama, v potu tváře a za nepřízně počasí vyznačili a příběh značení předávají dál svým známým v Čechách. Infrastruktura turistických stezek se rozrůstá, na mapách.cz přibývají nové barevné trasy značené podle tradice a standardů Klubu českých turistů.

Šetrný turismus na dosah ruky
 
Díky značení také místní obyvatelé provozují nová ubytovací zařízení. Kdekdo si volný pokojík přebuduje na místnost pro turisty a na plot pověsí cedulku, že má na prodej sýr či rád zatopí v sauně na dvorku. Radují se, že z Česka jezdí turisté již pravidelně a místní častěji zvažují, jestli odjedou pracovat do zahraničí, nebo si zařídí podnikání v domovině. 
 
Jsou to sice pomalé krůčky, zato však stabilnější, než když si podnikatel z Kyjeva postaví hotel a místní obyvatele pouze najímá na práci. I ochrana přírodních památek a idea dobrovolnictví se stejně jako síť turistických stezek na Ukrajině pomaličku rozšiřuje ve vesnicích Zakarpatské Ukrajiny i v myšlenkách Čechů, Slováků a dalších milovníků hor, kteří Zakarpatí stále častěji vyhledávají pro jeho osobité kouzlo.

Zřícenina s nejlepší hradní posádkou

14/1/2020

 
Picture
Hrad Orlík nad Humpolcem

Zřícenina gotického hradu z výškového převisu shlíží jako orel až na 40 km vzdálený Pelhřimov, Pacov a Jihlavu. A z rozhledny v hradní věži dohlédnete ještě dál. Počátky dobrovolnictví zde sahají do roku 1988, kdy se tu začali scházet studenti, dobrovolníci a skauti z Humpolce a o tři roky později společně založili Vdutan club. A v roce 1993 několik z nich zakládá humpoleckou pobočku Klubu Augusta Sedláčka, tedy spolek se zájmem o studium panských sídel. Dobrovolníci pak organizovali kulturní akce, aby hrad více otevřeli veřejnosti.

Experimentální archeologie láká

Na brigádách čistili hradby od náletových dřevin, podchycovali zdi a také iniciovali zahájení profesionálních záchranných prací a vznik studie zabývající se využitím a opravou hradu. Tyto snahy vrcholí v roce 1996 pronájmem hradního areálu od Okresního úřadu v Pelhřimově a úplným otevřením veřejnosti v roce následujícím. V této době už na hradě začali i Brontosauři pořádat pracovní víkendovky a tábory.

Pro podporu dalších aktivit KAS zakládá Castrum o.p.s., které od roku 1998 zajišťuje návštěvnický provoz a opravy hradu, festivaly i menší kulturní akce pro návštěvníky. Nálezy mnoha kachlových střepů a pozůstatků hradní kuchyně pak vzbudily v polovině 90. let i zájem o experimentální archeologii. Chlebová pec byla obnovena na základě nálezů z jiných lokalit a nyní skvěle plní svůj účel. Peče se v ní chleba, koláče a další laskominy pro návštěvníky kulturních akcí. Dobrovolníci pomohli také vyčistit studnu a zprovoznit hradní keramickou pec na kachle podle původních nálezů na hradě a dnes nové kachle zdobí kamna na Orlíku i v Lipnici nad Sázavou.
Středověk pro všechny

Od roku 1997 začala tzv. Hradní posádka (stálí dobrovolníci) organizovat Středověké slavnosti. Z počátku malá lokální akce se koná už přes dvacet let a za víkend ji navštíví i přes 2000 spokojených návštěvníků. Výtěžek ze slavností pak pomáhá financovat materiál a odborné práce na úpravách Orlíku.

Hradní posádka dnes čítá pře dvacet aktivních členů, kteří ve spolupráci s Castrum o.p.s. zajišťují pomoc při vykopávkách, opravách, údržbě hradu a organizaci jednotlivých kulturních i zážitkových akcí. Mimo tuto skupinku se zde každoročně vystřídá přes 200 dalších dobrovolníků, kteří přijedou přiložit ruku k dílu.

Klenoty za oprýskanými zdmi

14/1/2020

 
Picture
Zámek Bučovice

Renesanční zámek Bučovice navrhl ve druhé polovině 16. století italský mistr Pietro Gabri na zakázku Jana Šembery z Boskovic. Pokud se dnes neznalý návštěvník k zámku blíží, zaujme jej jeho nezajímavost. Stavba s rohovými věžemi, oprýskanou hladkou fasádou a řadami obdélníkových oken vypadá z dálky jako starší hospodářská budova. Oblíbenou teorii návštěvníků je, že jde o bývalý pivovar.

Před vstupem do budovy minete nenápadnou čtvercovou kašnu a po jednom z bočních schodišť vystoupáte až ke zdobné kovové bráně. Ta dává tušit, že tu o pivovar přeci jen nepůjde. Zvenku nenápadná budova je z nádvoří dokreslena třemi patry arkád s bohatě zdobenými iónskými, dórskými a korintskými sloupy. Výjimečnou atmosféru nádvoří dotváří barokní kašna ze 17. století. V budově naleznete také místnosti s alegorickou freskovou výmalbou (zajíci pořádají hony na lidi a podobně). Zkrátka, památka je to rozhodně svébytná. Nejkrásnějším místem zámku je osmnáctihektarová zahrada. Okrasné keře zde tvoří bludiště a lísky lemující zdi parku zase nekonečný zdroj práce.

Za málo peněz hodně muziky

Historie zdejší brontosauří pomoci sahá do roku 2002. Tehdejší kastelán, Pavel Ecler, vzpomíná, že právě díky brontosaurům se zámek podařilo „nastartovat“. Přebíral zpustlou budovu a minimální rozpočet. Díky pomoci Brontosaurů byla možná odpovídající péče o zahradu, vysázení živého plotu před zámkem a příprava zámku na rekonstrukci střech. Na desítkách akcí se tu vystřídalo několik brontosauřích článků, jako KPL a Fénix. Oblíbené irské taneční víkendovky se v zámeckém sále konaly dvanáct let a dodnes jsou Bučovice oblíbenou Fénixí destinací.

Tuny listí a zážitků

Zatím jsme (někdy zpodsněhu) shrabali a na kolečkách nebo vlastních bedrech odtahali několik zámeckých zahrad listí. Mezi oblíbené práce patřilo též mytí holubinců z oken a omývání lístků vavřínových stromků. Stěhovali jsme střešní tašky, přetvářeli latě ze střechy na palivové dříví a naplnili jím až po strop několik desítek dřevníků a vycvičili jsme v našich řadách několik profesionálních zazimovávačů kašny.

Za tu dobu se zde odehrálo mnoho osobních setkání, důležitých momentů a rozhovorů. Vznikala zde přátelství i romantické vztahy a zámek zažil i brontosauří svatbu. Možná za to může genius loci na arkádách osvětlených okny tanečního sálu...


Vše tu máme jako na dlani

14/1/2020

 
Picture
Zahrada ekocentra

Představte si, že stojíte uprostřed lužního lesa. Vedle vás se dere na světlo mladý dub a šumění vrb a olší dává tušit malý mokřad zarostlý rákosím. Na vodní hladině si svých zájmů hledí kachní rodinka, od které prchají vodoměrky na všechny strany. Jediné, co ruší pocit, že jste se ocitli uprostřed moravské Amazonie, jsou malé cedulky se jmény zde rostoucích stromů.

Uprostřed zeleného ráje

Nejste totiž v lužním lese, který obklopují mrtvá ramena dolního toku řeky Moravy.
Stojíte v jeho zdařilé nápodobě v zahradě Ekocentra Dúbrava Hodonín. Jen o pár kroků dál se tyčí malý model vápencové skály, jakou lze potkat na pálavských kopcích a kousek písčité stepi, jíž podobnou byste našli na Bzenecku.  Jsou tu hmyzí hotely, domky pro ježky, bylinková zahrádka, chlívek pro kozu, včelí koutek, bosonohý chodníček a spousta dalších míst k obdivování.

Kdybyste ale na témže místě stáli před dvanácti lety, viděli byste jen středně zanedbanou zahradu bývalé mateřské školy se zarostlým torzem pískoviště. Pár zbytků socialistických průlezek, všudypřítomné přerostlé šeříky a divoké túje. O tom, že v přízemním architektonickém zločinu uprostřed si mají hrát děti, seznamovat se s přírodou a učit se o její ochraně, nevěděli ani místní z přilehlých činžáků.

Deset let s lopatou

Na začátku proměny stál tehdejší vedoucí Ekocentra a jihomoravský patriot Dalimil Toman neboli Cody. Pro nápad vzdělávací zahrady s modely místních biotopů postupně nadchl čerstvé absolventy brontosauřích organizátorských kurzů, kteří ve spolupráci s dětskými oddíly z Mikulčic začali zahradu zvelebovat.  Brzy z nich vzešel Základní článek Hnutí Brontosaurus Uroboros a Regionální centrum Podluží. Všichni společně pak budovali zahradu a do péče o ni zapojovali další mladé organizátory.

O deset let později, po víc než třiceti víkendech s lopatou, motykou nebo krumpáčem v ruce, je dílo hotovo. Zahrada Ekocentra je nádherným místem pro odpočinek uprostřed zeleně, ale především skvělý prostor pro přirozené poznávání přírody i další vzdělávání dětí a dospělých. „Občas tam brávám svoje děti a říkávám jim s náležitou hrdostí, že tyhle nádherné stromy jsem pomáhala sázet,“ říká dobrovolnice Tereza.

Pohoda, klábosení, fotbal a těžký život

14/1/2020

 
Picture
Srbská vesnice Česko Selo

Už několik let se snažíme utužovat český živel v nejmenší české vesnici srbského Banátu – v Češku Selu. Paní Sloupová, která provádí v místním muzeu, vždycky říká: „My jsme hlavně rádi, že se něco děje, že nám někdo chodí pod oknama!“ 

Za šest let se tu Brontosauři zasloužili o obnovu tradičních starých studní a vyčištění hřbitova. Renovovali etnomuzeum ve vedlejší vsi Kruščici a vyvěsili desítky ptačích budek po okolí. Nejnovějším počinem je budování turistické trasy do rumunského Banátu.

Český národní poklad v Srbsku

To vše dobrovolníci zvládají i přes mnohé nástrahy vycházející z místních zvyků. Když selže usilovná snaha místních dostat je místo do práce raději k sobě na dvůr a něčím  pohostit, přichází alespoň předlouhé besedování. Další oslabení Brontosaurům hrozívá ze strany tří až pětičlenného fotbalového týmu FC Ablián pod vedením Vaška Sloupa. Ti Brontosaury pokaždé přesvědčí, že největší mistři českého fotbalu zůstávají skrytí na Balkáně. Brontíci se ale nevzdávají a gólovou převahu soupeře rok od roku snižují.

Krom besedování, fotbalu a besedování u fotbalu si místní oblíbili i každoroční  budkování. O jeho pozitivním přínosu však dobrovolníci těžko přesvědčují největšího zemědělce a producenta pálenek Jožiho Bužka. Ten se každoročně svěřuje se starostmi ohledně neblahého vlivu houkání „kulíčků“ nejmenších na jeho spánek. Joži letos dokonce zahájil nábor z brontosauřích řad do jeho nočního loveckého klubu s cílem tuto roztomilou sovičku zlikvidovat. Co víme, Brontosaurus odolal. A houkání „Ťůůůů! Ťůůůů!“ stále provází pomalé balkánské večery.

Vzájemně se učíme žít lépe

Mezi Češkoselany se dnes už najdou i nadšenci, které baví nejen fotbal a pozorování ptactva, ale kteří začali třídit odpad, starat se o hřbitov a nově opravené studně při vjezdu do vesnice. Dobrovolníci zase poznávají, že zdánlivý klid a balkánská pohodička je spíše obrannou strategií místních před nelehkým životem, který závisí na zemědělské úrodě a poptávce na trhu. 
Brontosauří tábory odstartovaly kontinuální sdílení s krajany, které, i přes zmenšující se českou komunitu ve vesnici, stále žije. A to především díky upřímnému oboustrannému zájmu vědět, jak se daří. A nejlepší je, když se daří „pa, dóbře“!

Pro obojživelníky, ptáky, plazy, hmyz i savce

14/1/2020

 
Picture
Přírodní rezervace Habrov

Romantický přírodní kout zvaný Habrov leží při řece Chrudimce a neolitickém hradišti Na hradě. A můžete odsud dohlédnout na Kunětickou horu i do Orlických a Železných hor. Místo si zamilujete v jakékoli roční době. Ať se tu procházíte v dubnu dubohabřinou, po kobercích rozkvetlých dymnivek a loučkách s prvosenkami, nebo v květnu bělostnými třešňovými sady pro májové polibky. V létě vás nalákají šťavnaté plody srdcovek a chrupek starých odrůd, v září obdivujete ocúny jesenní, v říjnu sladká jablka. A kouzlo má Habrov i pod sněhovou pokrývkou.

Rezervaci protíná železnice a dříve tu projížděly i parní vlaky z Chrudimě do Borohrádku. Habrov leží na stezce mezi poli z Topole do královského věnného města Chrudimě. Už za první republiky sem chrudimští milovníci přírody vyráželi na přírodovědné výpravy a ředitel hospodyňské školy František Dušánek tu chtěl už v roce 1923 vyhlásit první přírodní rezervaci v regionu.

Příležitost pro milovníky přírody

To se však povedlo až o 25 let později. Tehdy místo dokonce střežily po vzoru z časopisu ABC Hlídky ochrany přírody a po nich převzala štafetu nově založená Stanice mladých ochránců přírody (SMOP) při Semenářském statku Chrudim. Mladí ochránci pod vedením Václava Cibulky zde postupně vybudovali terénní základnu, aby se přímo v místě mohli věnovat praktické pomoci přírodě. Instalovali tu berličky pro dravé ptactvo, likvidovali buřeně, pomáhali archeologům s výzkumem a čistili protipožární pásy.

V roce 1991 zde vznikl také Klub ochránců SPR Habrov, kam patřil i dlouholetý člen Hnutí Brontosaurus Milan Marenčák. V rámci akcí a programu Středoškoláci Hnutí Brontosaurus byly na Habrově dosázeny ovocné stromy starých odrůd. Proběhlo tu mnoho praxí, ekologických výukových programů, vycházek a dobrovolnických akcí  místních středních škol.

Život všude, kam se podíváš

V roce 2019 se sem Brontosaurus na několik dní nastěhoval i s celým táborem ZČ HB Rozruch pod názvem NAOSTRO. Sledovaly ho tu zvědavé ovce, které se pasou ve švestkovém a jabloňovém sadě habrovských strání se stepními trávníky, vážkami a šídly od velké tůně i motýli z dobromyslových koláčů. Území je úžasnou paletou živočišných druhů z řad hmyzu, ptáků, obojživelníků, savců i plazů a rájem pro milovníky přírody.

Hrad vzrostlý pod rukama dobrovolníků

14/1/2020

 
Picture
Zřícenina Lukov

Na Lukově brontosauří dobrovolničení trvá zdaleka nejdéle ze všech lokalit. Desítky dobrovolníků sem pravidelně jezdí pomáhat už desítky let. Lukov hostil už přes 200 turnusů Prázdnin s Brontosaurem a přibližně stejný počet víkendových akcí.
První roky dobrovolnické akce oficiálně pořádala Komise ochrany a tvorby životního prostředí Městského výboru Socialistického svazu mládeže v Brně. Jejím členem byl Jiří Dražil zvaný George. A právě jeho parta lukovských organizátorů a účastníků se po osamostatnění Hnutí Brontosaurus stala Základním článkem HB Klub přátel Lukova (KPL), který dodnes sdružuje desítky Brontosaurů.
Památkáři, archeologové a dobrovolníci – možný mezinadpis
Pomoc zřícenině začala v roce 1983 archeologickým průzkumem hradního vrchu pod vedením Jiřího Kohoutka. Od roku 1986 dobrovolníci provádí především rekonstrukce hradních zdí. Zdít historické kamenné zdivo je učil přímo místní nadšenec Rudolf Petrla. O rok později se připojil Jiří Holík, který založil Spolek přátel Hradu Lukova (SPHL) a převzal správu hradu a vedení prací. Tím se velmi ulehčila administrativní stránka a získávání peněz a dobrovolníci se mohli věnovat přímo opravám hradu. Kromě KPL a SPHL zde pomáhali například i ZČ HB S.U.P. a Fénix, americká Global Works, Malý princ s dětmi z dětských domovů, TOM, skauti a další.

Jak postupují rekonstrukce
Práce na Lukově probíhají pod kontrolou památkářů. Po jejich souhlasu dobrovolníci nejprve odkryjí původní zdivo, to se zpevní spárováním a nadezděním tak, aby se dále nerozpadalo. Pokud je jasný jeho původní tvar, dostavíme je celé, aby plnilo svůj účel. Často je třeba odvozit i několik výškových metrů suti mezi jednotlivými stěnami, kamení se pak použije pro další stavbu. Výsledný tvar zdí určují památkáři na základě projektů. Cílem není postavit nový hrad, ale uvést jeho zříceninu do bezpečného stavu pro návštěvníky, kterých každým rokem přibývá. Přestavba bašty Svatojánka na rozhlednu získala dokonce ocenění Památka roku 2016.
V současnosti dobrovolníci pracují na rozsáhlém předhradí, kde se náznakově buduje vnější hradba a zviditelňují se základy hospodářských stavení. Uprostřed se staví amfiteátr pro kulturní akce na hradě. V roce 2023 oslavíme 40 let dobrovolničení na hradě a v té době už by měly být hlavní práce hotové. 

<<Previous
Powered by Create your own unique website with customizable templates.