Mikulčický luh

„Jsou to už téměř čtyři desítky let, co jsme jako děti, malí členové oddílu Vlkani, vyrazili do lužních lesů okolo Mikulčic a vyvěsili první ptačí budky pro ohrožené ptáky,“ vzpomíná jeden ze současných brontosauřích organizátorů. Už tehdy vedoucí dětem občas doplňovali budkováním program dobrodružných výprav do Mikulčického luhu, kde měli dokonce malou chatičku k přebývání. Většině dětí tehdy nepřišly lesy, louky, slepé rameno řeky Moravy, smuhy nebo i takzvaný „teplý járek“ nijak zajímavé. Chodili sem velmi často, protože zde vyrůstali.Objevit krásu známého

Jako starší pak poznali další kouty naší republiky i daleká místa v zahraničí. A snad díky tomu prozřeli, jak jsou jejich lužní lesy a nivní louky jedinečné. Zároveň si začali uvědomovat i ohrožení, kterým luhy čelí a přemýšleli, jak by mohli pomoct.

V obhospodařovaných stejnověkých částech lesa, kde chyběly přirozené dutiny pro vyvádění ptačích mláďat, se přímo nabízelo hromadné vyvěšování budek. A tak se dali do díla. Vedoucí s dětmi z oddílů vyrobili desítky budek pro různé druhy ptactva. Připravili mapy, materiál, vybavení, a tím začalo dlouholeté dobrodružství. Budkování se dnes účastní děti z oddílů, studenti středních a vysokých škol i další veřejnost. Zimu co zimu se desítky dobrovolníků plahočí podzimním lesem s žebříkem. Hledají podle mapy budky, které v předchozích letech vyvěsili, čistí je, opravují a doplňují nové. A v každé nalezené budce se ukrývá překvapení... bude obsazená, nebo prázdná?

Má to cenu, tvrdí i čísla

Pro sýkory, lejsky, sovy, šoupálky... Vyrábí se i speciální budky pro dudka, který z naší krajiny již téměř vymizel, ale věříme, že se vrátí. V Mikulčickém luhu je nyní přes 300 hnízdních budek a poctivá evidence ukazuje, že skoro 90 % budek je každoročně obydleno.

Vzhledem k tomu, že budky jsou jen na úzkém patnáctikilometrovém pásu lesa kolem Moravy, dobrovolnická činnost každý rok podstatně mění tento kus přírody a alespoň mírně napravuje to, jak se k ní současný člověk chová. Například oddílovou chatičku, kterou měli všichni tak rádi, někdo zapálil. Shořela do základů, takže už v ní žádný oddíl na dobrodružné výpravě nepřespí. Pojďme se snažit, ať se něco podobného nestane lesu a ptákům. A také přírodě, kterou máme tak rádi, a která nám možná ani nepřipadá tak výjimečná, dokud ji bereme jako samozřejmost.

Zřícenina Templštejn

Zřícenina hradu Templštejn se nachází v malebném údolí řeky Jihlavy nedaleko Moravského Krumlova. Je jedním z mála hradů v České republice, který je prokazatelně spojen s tajemným řádem Templářů, a to až do zániku řádu v roce 1312. Následně byl hrad v majetku mnoha významných šlechtických rodů. V 17. století se stává neobydlenou zříceninou, kterou v roce 2011 kupuje David Hamza.

Hrad je památkově chráněný objekt, a zároveň se nachází v jádrovém území přírodní rezervace, a proto podléhá dvojí přísné ochraně. Vzhledem k charakteru památky a přírodní hodnotě území se předpokládá, že dochované části zříceniny budou jen staticky zajištěny a konzervovány. Veškeré zásahy je nutné koordinovat s pracemi na podporu přírodní lokality, jako jsou například udržování travnatých ploch a odstraňování invazivních a nepůvodních druhů.

Vyhlídka pro návštěvníky

Nový majitel tedy pod dohledem památkové péče a ochránců přírody zahájil postupné záchranné práce, které se soustředily na vyčištění areálu od náletových dřevin, vybudování zázemí a opravu štítové zdi s nově postavenou vyhlídkou a přístupovým schodištěm. Vzhledem k velikosti a stavu památky se nabízelo velké množství práce vhodné pro případné působení dobrovolníků, kteří později začali jezdit. Na první jednorázové akce sem dorazili třeba příznivci geocachingu, mladí táborníci nebo firmy v rámci teambuildingových aktivit. A například brigáda Cestovní kanceláře Kudrna se stala každoroční tradicí.

Záruka pravidelné péče

V roce 2013 se podařilo navázat spolupráci s Hnutím Brontosaurus, zejména s ZČ HB Fénix. Ti zde od roku 2014 pravidelně pořádají víkendovky i dvoutýdenní letní tábory, na kterých 25 mladých dobrovolníků odvede obrovské množství práce. Od roku 2017 je součástí táborů i záchranný archeologický průzkum pod vedením odborníků z Archaia Brno.

Brontosauři jsou tak současně i hlavními průkopníky prací na Templštejně, protože zatím tu jiná organizovaná skupina systematicky a dlouhodobě nepůsobí. Že se práce na hradě provádí správně, bylo oceněno v roce 2015, kdy v soutěži Nejlépe opravená kulturní památka Jihomoravského kraje získal Templštejn jednu ze dvou zvláštních cen. V témže roce obdržel i zvláštní cenu generální ředitelky Národního památkového ústavu v soutěži Památky děkují.

Zahrada ekocentra

Představte si, že stojíte uprostřed lužního lesa. Vedle vás se dere na světlo mladý dub a šumění vrb a olší dává tušit malý mokřad zarostlý rákosím. Na vodní hladině si svých zájmů hledí kachní rodinka, od které prchají vodoměrky na všechny strany. Jediné, co ruší pocit, že jste se ocitli uprostřed moravské Amazonie, jsou malé cedulky se jmény zde rostoucích stromů.

Uprostřed zeleného ráje

Nejste totiž v lužním lese, který obklopují mrtvá ramena dolního toku řeky Moravy.
Stojíte v jeho zdařilé nápodobě v zahradě Ekocentra Dúbrava Hodonín. Jen o pár kroků dál se tyčí malý model vápencové skály, jakou lze potkat na pálavských kopcích a kousek písčité stepi, jíž podobnou byste našli na Bzenecku.  Jsou tu hmyzí hotely, domky pro ježky, bylinková zahrádka, chlívek pro kozu, včelí koutek, bosonohý chodníček a spousta dalších míst k obdivování.

Kdybyste ale na témže místě stáli před dvanácti lety, viděli byste jen středně zanedbanou zahradu bývalé mateřské školy se zarostlým torzem pískoviště. Pár zbytků socialistických průlezek, všudypřítomné přerostlé šeříky a divoké túje. O tom, že v přízemním architektonickém zločinu uprostřed si mají hrát děti, seznamovat se s přírodou a učit se o její ochraně, nevěděli ani místní z přilehlých činžáků.

Deset let s lopatou

Na začátku proměny stál tehdejší vedoucí Ekocentra a jihomoravský patriot Dalimil Toman neboli Cody. Pro nápad vzdělávací zahrady s modely místních biotopů postupně nadchl čerstvé absolventy brontosauřích organizátorských kurzů, kteří ve spolupráci s dětskými oddíly z Mikulčic začali zahradu zvelebovat.  Brzy z nich vzešel Základní článek Hnutí Brontosaurus Uroboros a Regionální centrum Podluží. Všichni společně pak budovali zahradu a do péče o ni zapojovali další mladé organizátory.

O deset let později, po víc než třiceti víkendech s lopatou, motykou nebo krumpáčem v ruce, je dílo hotovo. Zahrada Ekocentra je nádherným místem pro odpočinek uprostřed zeleně, ale především skvělý prostor pro přirozené poznávání přírody i další vzdělávání dětí a dospělých. „Občas tam brávám svoje děti a říkávám jim s náležitou hrdostí, že tyhle nádherné stromy jsem pomáhala sázet,“ říká dobrovolnice Tereza.

Srbská vesnice Česko Selo

Už několik let se snažíme utužovat český živel v nejmenší české vesnici srbského Banátu – v Češku Selu. Paní Sloupová, která provádí v místním muzeu, vždycky říká: „My jsme hlavně rádi, že se něco děje, že nám někdo chodí pod oknama!“ 

Za šest let se tu Brontosauři zasloužili o obnovu tradičních starých studní a vyčištění hřbitova. Renovovali etnomuzeum ve vedlejší vsi Kruščici a vyvěsili desítky ptačích budek po okolí. Nejnovějším počinem je budování turistické trasy do rumunského Banátu.

Český národní poklad v Srbsku

To vše dobrovolníci zvládají i přes mnohé nástrahy vycházející z místních zvyků. Když selže usilovná snaha místních dostat je místo do práce raději k sobě na dvůr a něčím  pohostit, přichází alespoň předlouhé besedování. Další oslabení Brontosaurům hrozívá ze strany tří až pětičlenného fotbalového týmu FC Ablián pod vedením Vaška Sloupa. Ti Brontosaury pokaždé přesvědčí, že největší mistři českého fotbalu zůstávají skrytí na Balkáně. Brontíci se ale nevzdávají a gólovou převahu soupeře rok od roku snižují.

Krom besedování, fotbalu a besedování u fotbalu si místní oblíbili i každoroční  budkování. O jeho pozitivním přínosu však dobrovolníci těžko přesvědčují největšího zemědělce a producenta pálenek Jožiho Bužka. Ten se každoročně svěřuje se starostmi ohledně neblahého vlivu houkání „kulíčků“ nejmenších na jeho spánek. Joži letos dokonce zahájil nábor z brontosauřích řad do jeho nočního loveckého klubu s cílem tuto roztomilou sovičku zlikvidovat. Co víme, Brontosaurus odolal. A houkání „Ťůůůů! Ťůůůů!“ stále provází pomalé balkánské večery.

Vzájemně se učíme žít lépe

Mezi Češkoselany se dnes už najdou i nadšenci, které baví nejen fotbal a pozorování ptactva, ale kteří začali třídit odpad, starat se o hřbitov a nově opravené studně při vjezdu do vesnice. Dobrovolníci zase poznávají, že zdánlivý klid a balkánská pohodička je spíše obrannou strategií místních před nelehkým životem, který závisí na zemědělské úrodě a poptávce na trhu. 
Brontosauří tábory odstartovaly kontinuální sdílení s krajany, které, i přes zmenšující se českou komunitu ve vesnici, stále žije. A to především díky upřímnému oboustrannému zájmu vědět, jak se daří. A nejlepší je, když se daří „pa, dóbře“!

Přírodní rezervace Habrov

Romantický přírodní kout zvaný Habrov leží při řece Chrudimce a neolitickém hradišti Na hradě. A můžete odsud dohlédnout na Kunětickou horu i do Orlických a Železných hor. Místo si zamilujete v jakékoli roční době. Ať se tu procházíte v dubnu dubohabřinou, po kobercích rozkvetlých dymnivek a loučkách s prvosenkami, nebo v květnu bělostnými třešňovými sady pro májové polibky. V létě vás nalákají šťavnaté plody srdcovek a chrupek starých odrůd, v září obdivujete ocúny jesenní, v říjnu sladká jablka. A kouzlo má Habrov i pod sněhovou pokrývkou.

Rezervaci protíná železnice a dříve tu projížděly i parní vlaky z Chrudimě do Borohrádku. Habrov leží na stezce mezi poli z Topole do královského věnného města Chrudimě. Už za první republiky sem chrudimští milovníci přírody vyráželi na přírodovědné výpravy a ředitel hospodyňské školy František Dušánek tu chtěl už v roce 1923 vyhlásit první přírodní rezervaci v regionu.

Příležitost pro milovníky přírody

To se však povedlo až o 25 let později. Tehdy místo dokonce střežily po vzoru z časopisu ABC Hlídky ochrany přírody a po nich převzala štafetu nově založená Stanice mladých ochránců přírody (SMOP) při Semenářském statku Chrudim. Mladí ochránci pod vedením Václava Cibulky zde postupně vybudovali terénní základnu, aby se přímo v místě mohli věnovat praktické pomoci přírodě. Instalovali tu berličky pro dravé ptactvo, likvidovali buřeně, pomáhali archeologům s výzkumem a čistili protipožární pásy.

V roce 1991 zde vznikl také Klub ochránců SPR Habrov, kam patřil i dlouholetý člen Hnutí Brontosaurus Milan Marenčák. V rámci akcí a programu Středoškoláci Hnutí Brontosaurus byly na Habrově dosázeny ovocné stromy starých odrůd. Proběhlo tu mnoho praxí, ekologických výukových programů, vycházek a dobrovolnických akcí  místních středních škol.

Život všude, kam se podíváš

V roce 2019 se sem Brontosaurus na několik dní nastěhoval i s celým táborem ZČ HB Rozruch pod názvem NAOSTRO. Sledovaly ho tu zvědavé ovce, které se pasou ve švestkovém a jabloňovém sadě habrovských strání se stepními trávníky, vážkami a šídly od velké tůně i motýli z dobromyslových koláčů. Území je úžasnou paletou živočišných druhů z řad hmyzu, ptáků, obojživelníků, savců i plazů a rájem pro milovníky přírody.

Zřícenina Lukov

Na Lukově brontosauří dobrovolničení trvá zdaleka nejdéle ze všech lokalit. Desítky dobrovolníků sem pravidelně jezdí pomáhat už desítky let. Lukov hostil už přes 200 turnusů Prázdnin s Brontosaurem a přibližně stejný počet víkendových akcí.
První roky dobrovolnické akce oficiálně pořádala Komise ochrany a tvorby životního prostředí Městského výboru Socialistického svazu mládeže v Brně. Jejím členem byl Jiří Dražil zvaný George. A právě jeho parta lukovských organizátorů a účastníků se po osamostatnění Hnutí Brontosaurus stala Základním článkem HB Klub přátel Lukova (KPL), který dodnes sdružuje desítky Brontosaurů.
Památkáři, archeologové a dobrovolníci – možný mezinadpis
Pomoc zřícenině začala v roce 1983 archeologickým průzkumem hradního vrchu pod vedením Jiřího Kohoutka. Od roku 1986 dobrovolníci provádí především rekonstrukce hradních zdí. Zdít historické kamenné zdivo je učil přímo místní nadšenec Rudolf Petrla. O rok později se připojil Jiří Holík, který založil Spolek přátel Hradu Lukova (SPHL) a převzal správu hradu a vedení prací. Tím se velmi ulehčila administrativní stránka a získávání peněz a dobrovolníci se mohli věnovat přímo opravám hradu. Kromě KPL a SPHL zde pomáhali například i ZČ HB S.U.P. a Fénix, americká Global Works, Malý princ s dětmi z dětských domovů, TOM, skauti a další.

Jak postupují rekonstrukce
Práce na Lukově probíhají pod kontrolou památkářů. Po jejich souhlasu dobrovolníci nejprve odkryjí původní zdivo, to se zpevní spárováním a nadezděním tak, aby se dále nerozpadalo. Pokud je jasný jeho původní tvar, dostavíme je celé, aby plnilo svůj účel. Často je třeba odvozit i několik výškových metrů suti mezi jednotlivými stěnami, kamení se pak použije pro další stavbu. Výsledný tvar zdí určují památkáři na základě projektů. Cílem není postavit nový hrad, ale uvést jeho zříceninu do bezpečného stavu pro návštěvníky, kterých každým rokem přibývá. Přestavba bašty Svatojánka na rozhlednu získala dokonce ocenění Památka roku 2016.
V současnosti dobrovolníci pracují na rozsáhlém předhradí, kde se náznakově buduje vnější hradba a zviditelňují se základy hospodářských stavení. Uprostřed se staví amfiteátr pro kulturní akce na hradě. V roce 2023 oslavíme 40 let dobrovolničení na hradě a v té době už by měly být hlavní práce hotové.