Zámek Bučovice
Renesanční zámek Bučovice navrhl ve druhé polovině 16. století italský mistr Pietro Gabri na zakázku Jana Šembery z Boskovic. Pokud se dnes neznalý návštěvník k zámku blíží, zaujme jej jeho nezajímavost. Stavba s rohovými věžemi, oprýskanou hladkou fasádou a řadami obdélníkových oken vypadá z dálky jako starší hospodářská budova. Oblíbenou teorii návštěvníků je, že jde o bývalý pivovar.
Před vstupem do budovy minete nenápadnou čtvercovou kašnu a po jednom z bočních schodišť vystoupáte až ke zdobné kovové bráně. Ta dává tušit, že tu o pivovar přeci jen nepůjde. Zvenku nenápadná budova je z nádvoří dokreslena třemi patry arkád s bohatě zdobenými iónskými, dórskými a korintskými sloupy. Výjimečnou atmosféru nádvoří dotváří barokní kašna ze 17. století. V budově naleznete také místnosti s alegorickou freskovou výmalbou (zajíci pořádají hony na lidi a podobně). Zkrátka, památka je to rozhodně svébytná. Nejkrásnějším místem zámku je osmnáctihektarová zahrada. Okrasné keře zde tvoří bludiště a lísky lemující zdi parku zase nekonečný zdroj práce.
Za málo peněz hodně muziky
Historie zdejší brontosauří pomoci sahá do roku 2002. Tehdejší kastelán, Pavel Ecler, vzpomíná, že právě díky brontosaurům se zámek podařilo „nastartovat“. Přebíral zpustlou budovu a minimální rozpočet. Díky pomoci Brontosaurů byla možná odpovídající péče o zahradu, vysázení živého plotu před zámkem a příprava zámku na rekonstrukci střech. Na desítkách akcí se tu vystřídalo několik brontosauřích článků, jako KPL a Fénix. Oblíbené irské taneční víkendovky se v zámeckém sále konaly dvanáct let a dodnes jsou Bučovice oblíbenou Fénixí destinací.
Tuny listí a zážitků
Zatím jsme (někdy zpodsněhu) shrabali a na kolečkách nebo vlastních bedrech odtahali několik zámeckých zahrad listí. Mezi oblíbené práce patřilo též mytí holubinců z oken a omývání lístků vavřínových stromků. Stěhovali jsme střešní tašky, přetvářeli latě ze střechy na palivové dříví a naplnili jím až po strop několik desítek dřevníků a vycvičili jsme v našich řadách několik profesionálních zazimovávačů kašny.
Za tu dobu se zde odehrálo mnoho osobních setkání, důležitých momentů a rozhovorů. Vznikala zde přátelství i romantické vztahy a zámek zažil i brontosauří svatbu. Možná za to může genius loci na arkádách osvětlených okny tanečního sálu...
Renesanční zámek Bučovice navrhl ve druhé polovině 16. století italský mistr Pietro Gabri na zakázku Jana Šembery z Boskovic. Pokud se dnes neznalý návštěvník k zámku blíží, zaujme jej jeho nezajímavost. Stavba s rohovými věžemi, oprýskanou hladkou fasádou a řadami obdélníkových oken vypadá z dálky jako starší hospodářská budova. Oblíbenou teorii návštěvníků je, že jde o bývalý pivovar.
Před vstupem do budovy minete nenápadnou čtvercovou kašnu a po jednom z bočních schodišť vystoupáte až ke zdobné kovové bráně. Ta dává tušit, že tu o pivovar přeci jen nepůjde. Zvenku nenápadná budova je z nádvoří dokreslena třemi patry arkád s bohatě zdobenými iónskými, dórskými a korintskými sloupy. Výjimečnou atmosféru nádvoří dotváří barokní kašna ze 17. století. V budově naleznete také místnosti s alegorickou freskovou výmalbou (zajíci pořádají hony na lidi a podobně). Zkrátka, památka je to rozhodně svébytná. Nejkrásnějším místem zámku je osmnáctihektarová zahrada. Okrasné keře zde tvoří bludiště a lísky lemující zdi parku zase nekonečný zdroj práce.
Za málo peněz hodně muziky
Historie zdejší brontosauří pomoci sahá do roku 2002. Tehdejší kastelán, Pavel Ecler, vzpomíná, že právě díky brontosaurům se zámek podařilo „nastartovat“. Přebíral zpustlou budovu a minimální rozpočet. Díky pomoci Brontosaurů byla možná odpovídající péče o zahradu, vysázení živého plotu před zámkem a příprava zámku na rekonstrukci střech. Na desítkách akcí se tu vystřídalo několik brontosauřích článků, jako KPL a Fénix. Oblíbené irské taneční víkendovky se v zámeckém sále konaly dvanáct let a dodnes jsou Bučovice oblíbenou Fénixí destinací.
Tuny listí a zážitků
Zatím jsme (někdy zpodsněhu) shrabali a na kolečkách nebo vlastních bedrech odtahali několik zámeckých zahrad listí. Mezi oblíbené práce patřilo též mytí holubinců z oken a omývání lístků vavřínových stromků. Stěhovali jsme střešní tašky, přetvářeli latě ze střechy na palivové dříví a naplnili jím až po strop několik desítek dřevníků a vycvičili jsme v našich řadách několik profesionálních zazimovávačů kašny.
Za tu dobu se zde odehrálo mnoho osobních setkání, důležitých momentů a rozhovorů. Vznikala zde přátelství i romantické vztahy a zámek zažil i brontosauří svatbu. Možná za to může genius loci na arkádách osvětlených okny tanečního sálu...
