Louka Sklenářovice
K idylickému vzezření luk v Jeseníkách či na Vysočině má daleko. Louka na dně sklenářovického údolí není příliš hezká, ale spoustě lidí učarovala, oblíbili si ji a vzali za svou. Možná díky blízkosti horského pramene a tůňky ve Zlatém potoce a možná proto, že v tomhle zapadlém koutě moc turistů nepotkáte. Ale hlavně díky silným zážitkům z táborů, které zde dobrovolníci z Hnutí Brontosaurus už léta pořádají.
Zástupce Střediska ekologické výchovy SEVER a také začínající farmář z Krkonoš s malým stádem koz, Honza Franta, se kdysi ozval, že mají louku a chtějí ji kosit. A hozenou rukavici zvedl Michal Šmíd ze ZČ HB Rozruch, který zrovna hledal příhodné místo pro dobrovolnické akce. Sklenářovická louka do puntíku splňovala kritéria vysněné lokality, takže nebylo o čem přemýšlet a Rozruch našel svou louku.
Mezi kozami
Začalo to víkendovkou Krkonošské sýry a pokračovalo letním táborem Létající koza. „Představte si pocit, když přijdete v lehkém dešti na kopřivoviště ve svahu s představou, že tady budete tábořit. Máte obavu, zda poteče voda z pramene a plachty půjdou napnout, a jestli kozy neutečou a účastníci se naučí dojit,“ nostalgicky vzpomíná organizátor, který započal brontosauří tradici ve Sklenářovicích. Nejen organizátoři si však místo zamilovali, a proto mohli o rok později účastníci jet kosit louku na tábor Padla koza na kámen. A pak už se tu odehrál první ročník legendární akce Naruby.
Návrat původních druhů
Jak přibývaly zkušenosti, ubývaly vtipné historky z přešlapů, tábor byl rok od roku profesionálnější. A také kopřivy se rok od roku zmenšovaly, takže se mohlo pokaždé pokosit o něco větší kus louky. Pak byly kopřivy v rámci snižování eutrofizace vystřídány šťovíkem a kerblíkem a mohly zde volně růst i další původní luční byliny. Louka tak byla rok od roku hezčí. Pravidelné kosení dvakrát ročně jí na první pohled prospívá.
Na osmi sklenářovických táborech se vystřídalo na třicet organizátorů, víkendovky a účastníky už ani nepočítaje. Ti tvrdí, že chybějící krásu louky vynahrazují kopce, kam chodí na výlety nebo na programy s výhledem na zapadající slunce. Není ani tak důležité, jak krásná je lokalita ve skutečnosti, důležité je, jak ji vidíme my. A pro nás je to ta nejkrásnější louka, shodují se.
K idylickému vzezření luk v Jeseníkách či na Vysočině má daleko. Louka na dně sklenářovického údolí není příliš hezká, ale spoustě lidí učarovala, oblíbili si ji a vzali za svou. Možná díky blízkosti horského pramene a tůňky ve Zlatém potoce a možná proto, že v tomhle zapadlém koutě moc turistů nepotkáte. Ale hlavně díky silným zážitkům z táborů, které zde dobrovolníci z Hnutí Brontosaurus už léta pořádají.
Zástupce Střediska ekologické výchovy SEVER a také začínající farmář z Krkonoš s malým stádem koz, Honza Franta, se kdysi ozval, že mají louku a chtějí ji kosit. A hozenou rukavici zvedl Michal Šmíd ze ZČ HB Rozruch, který zrovna hledal příhodné místo pro dobrovolnické akce. Sklenářovická louka do puntíku splňovala kritéria vysněné lokality, takže nebylo o čem přemýšlet a Rozruch našel svou louku.
Mezi kozami
Začalo to víkendovkou Krkonošské sýry a pokračovalo letním táborem Létající koza. „Představte si pocit, když přijdete v lehkém dešti na kopřivoviště ve svahu s představou, že tady budete tábořit. Máte obavu, zda poteče voda z pramene a plachty půjdou napnout, a jestli kozy neutečou a účastníci se naučí dojit,“ nostalgicky vzpomíná organizátor, který započal brontosauří tradici ve Sklenářovicích. Nejen organizátoři si však místo zamilovali, a proto mohli o rok později účastníci jet kosit louku na tábor Padla koza na kámen. A pak už se tu odehrál první ročník legendární akce Naruby.
Návrat původních druhů
Jak přibývaly zkušenosti, ubývaly vtipné historky z přešlapů, tábor byl rok od roku profesionálnější. A také kopřivy se rok od roku zmenšovaly, takže se mohlo pokaždé pokosit o něco větší kus louky. Pak byly kopřivy v rámci snižování eutrofizace vystřídány šťovíkem a kerblíkem a mohly zde volně růst i další původní luční byliny. Louka tak byla rok od roku hezčí. Pravidelné kosení dvakrát ročně jí na první pohled prospívá.
Na osmi sklenářovických táborech se vystřídalo na třicet organizátorů, víkendovky a účastníky už ani nepočítaje. Ti tvrdí, že chybějící krásu louky vynahrazují kopce, kam chodí na výlety nebo na programy s výhledem na zapadající slunce. Není ani tak důležité, jak krásná je lokalita ve skutečnosti, důležité je, jak ji vidíme my. A pro nás je to ta nejkrásnější louka, shodují se.
