Obec Zastávka (Stillstand)
Od začátku milénia jeseničtí Brontosauři rozjeli projekt Cesta ke kořenům. Opravují prameny v Lázních Jeseník, budují naučné stezky a v areálu bývalé muniční továrny, zajateckého a internačního tábora MUNA v Mikulovicích staví smírčí kříž. K zapomenutí odsouzená německá minulost kraje pod Pradědem pomalu ožívá. Osada Stillstand na úbočí Rychlebských hor byla jednou z mnoha, které na Jesenicku zanikly po odsunu obyvatel po 2. světové válce.
V roce 2006 ale začíná její pomalé znovuzrození. Rozjíždí se zde záchrana původních odrůd jabloní, hrušní a třešní a výsadba nových stromků. Ale magická atmosféra kraje přitahuje spoustu dalších dobrovolníků, pro které je třeba vybudovat alespoň skromné zázemí. A tak vzniká Hobitín, dům ze slámy a jílu s přírodní zelenou střechou. A díky dobrovolníkům z Hnutí Brontosaurus se na Zastávku vrací život.
Po pár letech kosení už louky nezarůstají bodláky ani břízkami. Suší se seno a staví se oboroh i ohrada pro ovce. Řeže se a kácí, vyváží se suť. A najednou krumpáč zazvoní o původní cihlovou podlahu chléva. V rohu rozbitý žlab, rezavé hřebíky a vidle, ruiny domů, staré sklepy a jedna studánka.
Pátráme po původních pramenech – možný mezinadpis
A tak se dotýkáme i osudů lidí, kteří zde kdysi žili, pracovali, ženili se a vdávali, vychovávali děti a umírali. Jsou tak blízko, a přece daleko a my je chceme poznat.
Hledáme pamětníky a setkáváme se s jejich potomky v Bavorsku a Bádensku. Povídáme si, nahráváme vzpomínky, píšeme dopisy, sbíráme staré fotografie. A také chodíme do archivů pro úřední záznamy a staré mapy, matriky i školní kroniky.
Pod rukama nám vybuchuje ohňostroj nejrozmanitějších osudů, šťastných i tragických. Dvanáctiletý chlapec umírá doma na Štědrý den v době vrcholící hospodářské krize. Bohatý sedlák dává hrnek mléka chudé holčičce z vedlejší vsi. Soused udává souseda tajné policii. Otec se vrací se k rodině po šesti letech strávených v koncentračních táborech a na nucených pracích. A v létě 1946 zůstává Zastávka opuštěná.
Vracíme Zastávce život – možný mezinadpis
Od jara až skoro do zimy zní na Zastávce hlasy lidí a smích. Ožívají tradiční řemesla, peče se chléb a moštují jablka. Tábory a víkendovky nabízejí neopakovatelnou atmosféru bytí mimo čas. Na Zastávce jste teď i tehdy, ve vteřině i ve věčnosti, v pohybu i věčném klidu.
Od začátku milénia jeseničtí Brontosauři rozjeli projekt Cesta ke kořenům. Opravují prameny v Lázních Jeseník, budují naučné stezky a v areálu bývalé muniční továrny, zajateckého a internačního tábora MUNA v Mikulovicích staví smírčí kříž. K zapomenutí odsouzená německá minulost kraje pod Pradědem pomalu ožívá. Osada Stillstand na úbočí Rychlebských hor byla jednou z mnoha, které na Jesenicku zanikly po odsunu obyvatel po 2. světové válce.
V roce 2006 ale začíná její pomalé znovuzrození. Rozjíždí se zde záchrana původních odrůd jabloní, hrušní a třešní a výsadba nových stromků. Ale magická atmosféra kraje přitahuje spoustu dalších dobrovolníků, pro které je třeba vybudovat alespoň skromné zázemí. A tak vzniká Hobitín, dům ze slámy a jílu s přírodní zelenou střechou. A díky dobrovolníkům z Hnutí Brontosaurus se na Zastávku vrací život.
Po pár letech kosení už louky nezarůstají bodláky ani břízkami. Suší se seno a staví se oboroh i ohrada pro ovce. Řeže se a kácí, vyváží se suť. A najednou krumpáč zazvoní o původní cihlovou podlahu chléva. V rohu rozbitý žlab, rezavé hřebíky a vidle, ruiny domů, staré sklepy a jedna studánka.
Pátráme po původních pramenech – možný mezinadpis
A tak se dotýkáme i osudů lidí, kteří zde kdysi žili, pracovali, ženili se a vdávali, vychovávali děti a umírali. Jsou tak blízko, a přece daleko a my je chceme poznat.
Hledáme pamětníky a setkáváme se s jejich potomky v Bavorsku a Bádensku. Povídáme si, nahráváme vzpomínky, píšeme dopisy, sbíráme staré fotografie. A také chodíme do archivů pro úřední záznamy a staré mapy, matriky i školní kroniky.
Pod rukama nám vybuchuje ohňostroj nejrozmanitějších osudů, šťastných i tragických. Dvanáctiletý chlapec umírá doma na Štědrý den v době vrcholící hospodářské krize. Bohatý sedlák dává hrnek mléka chudé holčičce z vedlejší vsi. Soused udává souseda tajné policii. Otec se vrací se k rodině po šesti letech strávených v koncentračních táborech a na nucených pracích. A v létě 1946 zůstává Zastávka opuštěná.
Vracíme Zastávce život – možný mezinadpis
Od jara až skoro do zimy zní na Zastávce hlasy lidí a smích. Ožívají tradiční řemesla, peče se chléb a moštují jablka. Tábory a víkendovky nabízejí neopakovatelnou atmosféru bytí mimo čas. Na Zastávce jste teď i tehdy, ve vteřině i ve věčnosti, v pohybu i věčném klidu.
