|
Pavel Jeřábek
Jsem ukecanej a vím to. Můj příběh není výrazně emoční, možná spíš výrazný. Kus života, který mám spojený s Brontosaurem lze odvyprávět na hodně řádcích a stále to nebude stačit. |
|
„Lesáci a zdravotnice, více dětí republice“.
Když Hnutí Brontosaurus vznikalo, studoval jsem třetím rokem střední lesnickou školu. Jako studenti této školy jsme byli neustále v přírodě, mnozí z nás svůj volný čas věnovali myslivosti a velmi často jsme pracovali v lese na různých brigádách apod. A protože jsme byli kluci šikovní, vždy se nám nějak povedlo, že se vytvořila zajímavá parta lidí, která chtěla něco na principu dobrovolnictví udělat. A protože na naší škole byli samí kluci (dívky střední lesnickou studovat tehdy nesměly), o několik set metrů vedle byly na zdravotní škole zas jen děvčata. Družba mezi školami, respektive třídami tím byla prakticky „dána“. Nicméně je třeba si říci, že po roce 1970 do vzniku HB pro mladé byla jen jedna oficiální organizace se širším záběrem činnosti. A to SSM. A tak někdo do této organizace vstupoval z prospěchářských důvodů, my jsme to zas vzali jako možnost organizovat akce. Protože bez záštity nějaké organizace skoro nebylo možné něco oficiálně pořádat. Například uspořádat v roce 1972 diskotéku se zahraniční („západní“) hudbou v restauraci v centru města by to skutečně nebylo bez nějaké záštity oficiální organizace možné. Ale nebyly to jen diskotéky – bylo dost akcí jiných. Sportovních, v přírodě, na obnově památek apod. Matně si vybavuji, že jsme například okolo roku 1972 čistili sklepy v píseckém muzeu apod.
Naši tatíci a dědoušci nás prudili.
Taky jsem někde bydlel, a v naší malé obci (100 obyvatel – jsme obcí jako část Mníšku) v první polovině 70 let. min století tehdy dorůstala silnější populace mladých (cca 10 – 12 kousků). Opět jsme stáli před problémem, jak sami jako mladí si udělat taneční zábavu, zájezd, nebo brigádu v lese, na poli apod., protože přes tehdejší požárníky (převážně starší generace ve věku rodičů a prarodičů) jsme se „nechytali“. Stále nám říkali, co smíme, co ne, chtěli nás mít pod kontrolou. Což nás nebavilo – neustále poslouchat „dospěláky“, když jsme měli dost „svého“ rozumu.
A tak došlo k rozhodnutí, že si v obci postavíme svoji organizaci mladých, aby nám do našich aktivit „staříci“ nekecali.. To byl již rok 1974, kdy vznikalo Hnutí Brontosaurus. Ale pokud někdo čeká, že jsme tenkrát založili jeho článek, tak to ne. Zůstali jsme pod SSM. A zcela pragmatického důvodu – Brontíci měli sídlo v centru Prahy na Senovážném náměstí, což tehdy bylo z Prahy Zlíchov, kde byla konečná našeho mimopražského autobusu skoro hodina jízdy tramvají. Na okresní výbor SSM u Anděla to bylo jen několik minut. A protože nám soudruzi slíbili, že naše činnost může být i v přírodě, tak volba byla okraj města.
Není dnes populární napsat, že někdo pracoval v SSM. Bývá to skoro cejch. Ale otázkou vždy bylo co kdo dělal. Zda tu organizaci měl pro svůj prospěch, kariéru a nebo jako jednu z mála možností, jak si zaštítit své společné aktivity. V rámci těch aktivit jako mladí jsme dost pomáhali v lese, opravili i nějakou studánku, pomáhali občas v zemědělství (to nás nebavilo), dělali se taneční zábavy, tématické zájezdy, rošťárny apod. Ale nedělali jsme letní tábory, vzdělávací programy apod. Prakticky jsme tenkrát nezachytili to, co do naší společnosti přinesl nový Brontosaurus.
„Už jsi čet Mladý svět?“
Nicméně osobně od samého počátku jsem vznik a následně činnost HB sledoval prostřednictvím Mladého světa (tehdy týdeník pro mládež). Popravdě, rubriku zápisník Brontosaura nebo seznam akcí HB, jsem si mnohokrát přečetl dřív, než rubriku tety Sally či seznamovací inzerci. Pro nepamětníky - rubrika tety Sally byla stránka, kde se psalo o vztazích mezi chlapci a dívkami, jemně i o intimních věcech, apod. Tehdy v médiích velmi ojedinělá a odvážná rubrika. Mimochodem autorka této rubriky paní PhDr. Jiřina Hanušová, po roce 1990 pomáhala i v NROS a významně se zasazovala za podporu ekologických projektů.
Tehdy redakce Mladého světa ve své podstatě spojovala všechny mladé příznivce HB a inspirovala další mladé lidi k podobným akcím. Prakticky každý týden byla nabídka víkendovek, před letními prázdninami několik stránek s nabídkami PsB apod. Ani po desetiletích se nedá zapomenout na zájem o HB a jak skvěle se přes MS informace a nabídky akcí k lidem dostávaly. Nevím jak to napsat, ale „mezi řádky“ inzercí akcí HB, alespoň na mě vyskakovalo nějaké tajemno, příjemno a touha pomoci a přitom být spolu – mít radost ze společné akce. A navíc příběhy a reportáže Josefa Velka s kresbami Vladimíra Jiránka bylo něco, co nás k Mladému světu a tím i k HB alespoň zdálky přibližovalo.
Příjemná setkávání po roce 1990.
Ale přesto před rokem 1990 jsem nikdy na žádnou akci HB nejel. Necítil jsem tu potřebu jet někam, když vlastních akcí jsme měli víc než dost. A navíc přišla dvouletá vojna, rodina, stavba domu. Profesně jsem prošel lesnictvím, zemědělství, dobrovolně pracoval u hasičů (tehdy požárníků), zahrádkářů zaměřených na okrasné zahradnictví, parky apod.
A v tom běhu života se náhle objevil rok 1989, respektive 1993, kdy jsem na našem okresním úřadě (Praha-západ) začal pracovat jako referent ekologické osvěty. A tím se mi otevřel velmi zajímavý svět.
Dostal jsem se mezi zajímavé lidi, kteří se snažili o změny přístupu společnosti k prostředí. Nebudu psát jen k ochraně přírody, protože mnozí se zajímali o mezilidské vztahy, o památky, rozvoj obcí, i o energeticky přijatelné podnikání. Nebudu jmenovat – nerad bych na někoho zapomněl. Mnozí z nich do úřadů přišli z ČSOP, z Hnutí Brontosaurus, na úřady také přišli ochotní odborníci apod., kteří se snažili o pozitivní změny. Po letech většinu těchto lidí nový politický systém „sešrotoval“, mnoho lidí raději z veřejné správy odešlo, aby nemuseli kvůli politickým příkazům porušovat svoje vize, odborné znalosti a přání.
Jediné co má smysl je to, co předáme a naučíme naše děti. A ne ty haldy papírů, které musíme na úřadech vyplňovat. (1993- Anna Bímová, OkÚ Příbram k poslání ekologické osvěty ve státní správě).
Jako pracovník úřadu jsem se také poprvé setkal s Brontíky. Tenkrát v pasáži Karlova náměstí v Praze zajistili výstavku o činnosti HB. Další „šílené“ setkání bylo v Kralupech nad Vltavou při vyhodnocení výtvarné soutěže „Máme rádi přírodu“. Dodnes při vzpomínce na tuto akci se mi vybaví ten vyděšený pohled na podlahu školní tělocvičny, která byla pokryta soutěžními. A také super – dá se říci „Brontí“ systém hodnocení. Chodili jsme mezi obrázky a vybírali, které nás zaujaly. Potom nastoupila „metací četa! – co zbylo, košťaty shrnula ke stěně. A z druhé strany současně „roznášecí četa“ pokládala na podlahu další várku obrázků. Kolikrát se vše opakovalo nevím – soutěžních prací tenkrát bylo okolo 15 tisíc.
Po odchodu z okresního úřadu mi za několik měsíců přišla nabídka, zda bych nechtěl Brontíkům pomoci na jejich kanceláři jako vedoucí. A tím nastala další etapa života. Na kanceláři jsem byl sice jen rok, a pak jsem přesunul svoje aktivity do ZČ Kandík. V Praze se nám povedlo získat několik zakázek na údržbu chráněných území. Například to byla Divoká Šárka, Dolní Šárka, hrnčířské louky, Lítožnice, Jenerálka, … A řadu z nich dodnes udržujeme. Oprabvili jsme a udržujeme řadu pražských studánek (některé už převzaly jiné organizace). Například v Divoké Šárce Šestákova studánka, Habrovka, Ovčí studánka. Ál Urešova studánka, mariánský pramen, studánka pod Děvínem atd. Připravili jsem řadu seminářů – zejména pro veřejnou správu. Podařilo se realizovat několik zajímavých projektů, dařila se spolupráce s pořadem Prima receptář apod. 10 let jsme byli tradičním partnerem výstavy vVzdělání a řemeslo v Českých Budějovicích, doprovázeli jsem i výstavy a veletrh hudební koncerty v Praze apod. Pomáhali jsme se zázemím akcím hasičů a dalších organizací v našem regionu. Za dvacet let je toho hodně, težko se vybírá.
Ale akcí v podobě víkendovek a PsB bylo minimum. Víc jsme pomohl jiným článkům HB, než svoje víkendovky či PsB. Ve své podstatě se tomu bráním. A uvádím dva důvodu – a vyberte si který je ten pravý. Jeden, že na akcích HB jsou příjemné dívky a co kdyby se mi „zamotala hlava“. A druhý - pro některé účastníky jako starší člověk mohu zpočátku celkem negativně působit, mohou mě vnímat, že na té akci jsou pod dohledem dospělých a nedokáží se uvolnit, být ke svému věku přirození. A víte všichni, kolikrát na Bronťárny přijíždějí uzavření mladí lidi, a že než se „otevřou, chvíli jim to trvá.
Účast ve správních řízení.
Asi jako jeden z mála, nebo v současné době jediný ZČ HB jsme účastníky správních řízení, kde mohou být dotčeny zájmy ochrany přírody a krajiny. Je to dost nepopulární činnost, moc ji ZČ nedoporučuji, protože nezřídka dobrá snaha se obrátí proti. Nicméně prakticky ve všech případech co jsme dali odvolání proti rozhodnutí, naše odvolání byla potvrzena jako oprávněná. Jedno z posledních odvolání bylo proti volnému odtoku srážkové vody z půl hektaru zastavěné plochy přímo do potoka (o 2 km po toku níž ten potok vyplavuje vesnici). Je to v rozporu se stavebním zákonem a je zajímavé, že u rodinných domů stavební úřad retenci či vsakování požaduje, u komerční zástavby ne a stavební úřad náš požadavek v územním řízení zamítl.
Zdánlivě máme i v této oblasti nějaké úspěchy, ale opravdu, není to nic příjemného a pokud to není nutné, nedoporučuji to nikomu.
Cena Brontosaura.
V roce 1994 jsem osobně předával Josefu Vavrouškovi Cenu Brontosaura. Nikdy mne ale nenapadlo, že za nějakých 15 let tuto cenu od Brontíků také dostanu. Považuji ji za velké ocenění, protože je udělená kamarády, ne politiky. Navíc nemyslím, že bych něco dělal mimořádného. Jen to, co bychom jako starší měli pro mladší generaci denně dělat. Trochu poradit, trochu pomoci, a dát důvěru, že to mladí zvládnou podle svého rozumu a dovedností.
Co Brontík dal a co vzal.
Když se ohlédnu a položím si otázku, co mi Hnutí Brontosaurus dalo a co vzalo, tak velmi obtížně odpovím.
Především si myslím, že mám možnost se potkávat s mladými lidmi, kteří mají zájem o pozitivní náladu ve společnosti. Mám to štěstí, že na vlastní oči vidím, že mladé generace
Chtějí se zapojit do věcích veřejných, chtějí a zajímají se o své okolí a chtějí realizovat pozitivní věci. A že se také chtějí bavit, a prožít příjemné chvíle. Mám to štěstí, že mohu každému co nadává na mladou generaci, že jen chlastá a fetuje, natvrdo říci, že v dnešních mladých generacích je hodně těch, co se snaží pozitivně pracovat pro společnost.
Myslím si, že činnost Hnutí Brontosaurus a podobných organizací se zaměřením na volný čas dětí a mládeže nad 15 let je v naší společnosti velmi nedoceněná a mimo pozornost společnosti. Mnohokrát jsem se s trenéry sportovní mládeže shodli v tom, že nezřídka tolik opěvovaný sport jako vhodná činnost pro mladé je naopak kontraproduktivní. Stává se, že mladý sportovec zjistí, že nemá na ty špičkové výkony a propadne skepsi. Ve srovnání Brontíci a podobné organizace nabízí programy prakticky pro všechny, a kdo má chuť a zájem, vždy si v jeho akcích najde své místo. A třeba méně šikovný pomůže jen s pomocnými pracemi, ale ví a může se potom radovat, že pomohl svým, dílem opravit například historický objekt. Jinými slovy „může se dotknout“ výsledku své práce.
Další a neméně významné je, že mnozí se nepřímo učí k návykům, které uplatní potom ve své profesní kariéře. Například organizování akcí, vedení programů – to provází vedoucí pracovníky celý život. Takže dobrý organizátor HB jako absolvent po vysoké škole již může nabídnout nějakou praxi apod.
Co mi vzal – moc toho není. Víc co bych si přál. Abychom jako společnost víc podpořili mladé lidi středo a vysokoškolského věku. Možná, že je to ten nejdůležitější věk člověka, kdy se dotváří jeho osobnost. A buď takovému člověku dáme dosažitelné vize, a nebo ho necháme, aby se protloukal sám.
Proto bych si přál, abychom jako zdravá ekonomicky a sociálně vyspělá společnost mladým lidem nabízeli více příležitostí pro jejich pozivitní volnočasové aktivity. Mne je například velmi líto, že třeba organizačně šikovný Brontík, aby měl nějaké peníze na své aktivity, o prázdninách jde na nějakou stupidní brigádu do marketu. Místo toho bych byl pro, abychom jako společnost (stát, obec) si u něj objednali další třeba desetidenní akci pro neorganizovanou mládež.
Brontíci mají jednu velkou přednost a jedno silné negativum. Přednost je v tom, že má stále mladé a nadšené členy a příznivce. To negativum je v tom, že má stále mladé a nadšení členy a příznivce. V prvním případě je to stále obrovská síla v nápadech, v obětavosti, v zájmu o věc atd. v druhém případ, mladí lidé svoji činnost v HB prakticky ukončují v době kdy končí studia, začínají budovat pracovní kariéru, rodinu apod. Takže velká fluktuace. Ale přesto si myslím, že by čas od času, když se v práci a v rodině stabilizují by mohli svým mladším kolegům pomoci, podpořit apod.
40 let Hnutí Brontosaurus - to je kus života a hodně práce. Logo Brontosaura je dle mne jeden z nejpozitivnějších symbolů péče o prostředí a rozvoje mezilidských vztahů. Věřím, že bude ještě mnoho desetiletí – století rozdávat nejen mladým lidem příjemné zážitky.
Uff – to jsem ale ukecanej. Že?
Když Hnutí Brontosaurus vznikalo, studoval jsem třetím rokem střední lesnickou školu. Jako studenti této školy jsme byli neustále v přírodě, mnozí z nás svůj volný čas věnovali myslivosti a velmi často jsme pracovali v lese na různých brigádách apod. A protože jsme byli kluci šikovní, vždy se nám nějak povedlo, že se vytvořila zajímavá parta lidí, která chtěla něco na principu dobrovolnictví udělat. A protože na naší škole byli samí kluci (dívky střední lesnickou studovat tehdy nesměly), o několik set metrů vedle byly na zdravotní škole zas jen děvčata. Družba mezi školami, respektive třídami tím byla prakticky „dána“. Nicméně je třeba si říci, že po roce 1970 do vzniku HB pro mladé byla jen jedna oficiální organizace se širším záběrem činnosti. A to SSM. A tak někdo do této organizace vstupoval z prospěchářských důvodů, my jsme to zas vzali jako možnost organizovat akce. Protože bez záštity nějaké organizace skoro nebylo možné něco oficiálně pořádat. Například uspořádat v roce 1972 diskotéku se zahraniční („západní“) hudbou v restauraci v centru města by to skutečně nebylo bez nějaké záštity oficiální organizace možné. Ale nebyly to jen diskotéky – bylo dost akcí jiných. Sportovních, v přírodě, na obnově památek apod. Matně si vybavuji, že jsme například okolo roku 1972 čistili sklepy v píseckém muzeu apod.
Naši tatíci a dědoušci nás prudili.
Taky jsem někde bydlel, a v naší malé obci (100 obyvatel – jsme obcí jako část Mníšku) v první polovině 70 let. min století tehdy dorůstala silnější populace mladých (cca 10 – 12 kousků). Opět jsme stáli před problémem, jak sami jako mladí si udělat taneční zábavu, zájezd, nebo brigádu v lese, na poli apod., protože přes tehdejší požárníky (převážně starší generace ve věku rodičů a prarodičů) jsme se „nechytali“. Stále nám říkali, co smíme, co ne, chtěli nás mít pod kontrolou. Což nás nebavilo – neustále poslouchat „dospěláky“, když jsme měli dost „svého“ rozumu.
A tak došlo k rozhodnutí, že si v obci postavíme svoji organizaci mladých, aby nám do našich aktivit „staříci“ nekecali.. To byl již rok 1974, kdy vznikalo Hnutí Brontosaurus. Ale pokud někdo čeká, že jsme tenkrát založili jeho článek, tak to ne. Zůstali jsme pod SSM. A zcela pragmatického důvodu – Brontíci měli sídlo v centru Prahy na Senovážném náměstí, což tehdy bylo z Prahy Zlíchov, kde byla konečná našeho mimopražského autobusu skoro hodina jízdy tramvají. Na okresní výbor SSM u Anděla to bylo jen několik minut. A protože nám soudruzi slíbili, že naše činnost může být i v přírodě, tak volba byla okraj města.
Není dnes populární napsat, že někdo pracoval v SSM. Bývá to skoro cejch. Ale otázkou vždy bylo co kdo dělal. Zda tu organizaci měl pro svůj prospěch, kariéru a nebo jako jednu z mála možností, jak si zaštítit své společné aktivity. V rámci těch aktivit jako mladí jsme dost pomáhali v lese, opravili i nějakou studánku, pomáhali občas v zemědělství (to nás nebavilo), dělali se taneční zábavy, tématické zájezdy, rošťárny apod. Ale nedělali jsme letní tábory, vzdělávací programy apod. Prakticky jsme tenkrát nezachytili to, co do naší společnosti přinesl nový Brontosaurus.
„Už jsi čet Mladý svět?“
Nicméně osobně od samého počátku jsem vznik a následně činnost HB sledoval prostřednictvím Mladého světa (tehdy týdeník pro mládež). Popravdě, rubriku zápisník Brontosaura nebo seznam akcí HB, jsem si mnohokrát přečetl dřív, než rubriku tety Sally či seznamovací inzerci. Pro nepamětníky - rubrika tety Sally byla stránka, kde se psalo o vztazích mezi chlapci a dívkami, jemně i o intimních věcech, apod. Tehdy v médiích velmi ojedinělá a odvážná rubrika. Mimochodem autorka této rubriky paní PhDr. Jiřina Hanušová, po roce 1990 pomáhala i v NROS a významně se zasazovala za podporu ekologických projektů.
Tehdy redakce Mladého světa ve své podstatě spojovala všechny mladé příznivce HB a inspirovala další mladé lidi k podobným akcím. Prakticky každý týden byla nabídka víkendovek, před letními prázdninami několik stránek s nabídkami PsB apod. Ani po desetiletích se nedá zapomenout na zájem o HB a jak skvěle se přes MS informace a nabídky akcí k lidem dostávaly. Nevím jak to napsat, ale „mezi řádky“ inzercí akcí HB, alespoň na mě vyskakovalo nějaké tajemno, příjemno a touha pomoci a přitom být spolu – mít radost ze společné akce. A navíc příběhy a reportáže Josefa Velka s kresbami Vladimíra Jiránka bylo něco, co nás k Mladému světu a tím i k HB alespoň zdálky přibližovalo.
Příjemná setkávání po roce 1990.
Ale přesto před rokem 1990 jsem nikdy na žádnou akci HB nejel. Necítil jsem tu potřebu jet někam, když vlastních akcí jsme měli víc než dost. A navíc přišla dvouletá vojna, rodina, stavba domu. Profesně jsem prošel lesnictvím, zemědělství, dobrovolně pracoval u hasičů (tehdy požárníků), zahrádkářů zaměřených na okrasné zahradnictví, parky apod.
A v tom běhu života se náhle objevil rok 1989, respektive 1993, kdy jsem na našem okresním úřadě (Praha-západ) začal pracovat jako referent ekologické osvěty. A tím se mi otevřel velmi zajímavý svět.
Dostal jsem se mezi zajímavé lidi, kteří se snažili o změny přístupu společnosti k prostředí. Nebudu psát jen k ochraně přírody, protože mnozí se zajímali o mezilidské vztahy, o památky, rozvoj obcí, i o energeticky přijatelné podnikání. Nebudu jmenovat – nerad bych na někoho zapomněl. Mnozí z nich do úřadů přišli z ČSOP, z Hnutí Brontosaurus, na úřady také přišli ochotní odborníci apod., kteří se snažili o pozitivní změny. Po letech většinu těchto lidí nový politický systém „sešrotoval“, mnoho lidí raději z veřejné správy odešlo, aby nemuseli kvůli politickým příkazům porušovat svoje vize, odborné znalosti a přání.
Jediné co má smysl je to, co předáme a naučíme naše děti. A ne ty haldy papírů, které musíme na úřadech vyplňovat. (1993- Anna Bímová, OkÚ Příbram k poslání ekologické osvěty ve státní správě).
Jako pracovník úřadu jsem se také poprvé setkal s Brontíky. Tenkrát v pasáži Karlova náměstí v Praze zajistili výstavku o činnosti HB. Další „šílené“ setkání bylo v Kralupech nad Vltavou při vyhodnocení výtvarné soutěže „Máme rádi přírodu“. Dodnes při vzpomínce na tuto akci se mi vybaví ten vyděšený pohled na podlahu školní tělocvičny, která byla pokryta soutěžními. A také super – dá se říci „Brontí“ systém hodnocení. Chodili jsme mezi obrázky a vybírali, které nás zaujaly. Potom nastoupila „metací četa! – co zbylo, košťaty shrnula ke stěně. A z druhé strany současně „roznášecí četa“ pokládala na podlahu další várku obrázků. Kolikrát se vše opakovalo nevím – soutěžních prací tenkrát bylo okolo 15 tisíc.
Po odchodu z okresního úřadu mi za několik měsíců přišla nabídka, zda bych nechtěl Brontíkům pomoci na jejich kanceláři jako vedoucí. A tím nastala další etapa života. Na kanceláři jsem byl sice jen rok, a pak jsem přesunul svoje aktivity do ZČ Kandík. V Praze se nám povedlo získat několik zakázek na údržbu chráněných území. Například to byla Divoká Šárka, Dolní Šárka, hrnčířské louky, Lítožnice, Jenerálka, … A řadu z nich dodnes udržujeme. Oprabvili jsme a udržujeme řadu pražských studánek (některé už převzaly jiné organizace). Například v Divoké Šárce Šestákova studánka, Habrovka, Ovčí studánka. Ál Urešova studánka, mariánský pramen, studánka pod Děvínem atd. Připravili jsem řadu seminářů – zejména pro veřejnou správu. Podařilo se realizovat několik zajímavých projektů, dařila se spolupráce s pořadem Prima receptář apod. 10 let jsme byli tradičním partnerem výstavy vVzdělání a řemeslo v Českých Budějovicích, doprovázeli jsem i výstavy a veletrh hudební koncerty v Praze apod. Pomáhali jsme se zázemím akcím hasičů a dalších organizací v našem regionu. Za dvacet let je toho hodně, težko se vybírá.
Ale akcí v podobě víkendovek a PsB bylo minimum. Víc jsme pomohl jiným článkům HB, než svoje víkendovky či PsB. Ve své podstatě se tomu bráním. A uvádím dva důvodu – a vyberte si který je ten pravý. Jeden, že na akcích HB jsou příjemné dívky a co kdyby se mi „zamotala hlava“. A druhý - pro některé účastníky jako starší člověk mohu zpočátku celkem negativně působit, mohou mě vnímat, že na té akci jsou pod dohledem dospělých a nedokáží se uvolnit, být ke svému věku přirození. A víte všichni, kolikrát na Bronťárny přijíždějí uzavření mladí lidi, a že než se „otevřou, chvíli jim to trvá.
Účast ve správních řízení.
Asi jako jeden z mála, nebo v současné době jediný ZČ HB jsme účastníky správních řízení, kde mohou být dotčeny zájmy ochrany přírody a krajiny. Je to dost nepopulární činnost, moc ji ZČ nedoporučuji, protože nezřídka dobrá snaha se obrátí proti. Nicméně prakticky ve všech případech co jsme dali odvolání proti rozhodnutí, naše odvolání byla potvrzena jako oprávněná. Jedno z posledních odvolání bylo proti volnému odtoku srážkové vody z půl hektaru zastavěné plochy přímo do potoka (o 2 km po toku níž ten potok vyplavuje vesnici). Je to v rozporu se stavebním zákonem a je zajímavé, že u rodinných domů stavební úřad retenci či vsakování požaduje, u komerční zástavby ne a stavební úřad náš požadavek v územním řízení zamítl.
Zdánlivě máme i v této oblasti nějaké úspěchy, ale opravdu, není to nic příjemného a pokud to není nutné, nedoporučuji to nikomu.
Cena Brontosaura.
V roce 1994 jsem osobně předával Josefu Vavrouškovi Cenu Brontosaura. Nikdy mne ale nenapadlo, že za nějakých 15 let tuto cenu od Brontíků také dostanu. Považuji ji za velké ocenění, protože je udělená kamarády, ne politiky. Navíc nemyslím, že bych něco dělal mimořádného. Jen to, co bychom jako starší měli pro mladší generaci denně dělat. Trochu poradit, trochu pomoci, a dát důvěru, že to mladí zvládnou podle svého rozumu a dovedností.
Co Brontík dal a co vzal.
Když se ohlédnu a položím si otázku, co mi Hnutí Brontosaurus dalo a co vzalo, tak velmi obtížně odpovím.
Především si myslím, že mám možnost se potkávat s mladými lidmi, kteří mají zájem o pozitivní náladu ve společnosti. Mám to štěstí, že na vlastní oči vidím, že mladé generace
Chtějí se zapojit do věcích veřejných, chtějí a zajímají se o své okolí a chtějí realizovat pozitivní věci. A že se také chtějí bavit, a prožít příjemné chvíle. Mám to štěstí, že mohu každému co nadává na mladou generaci, že jen chlastá a fetuje, natvrdo říci, že v dnešních mladých generacích je hodně těch, co se snaží pozitivně pracovat pro společnost.
Myslím si, že činnost Hnutí Brontosaurus a podobných organizací se zaměřením na volný čas dětí a mládeže nad 15 let je v naší společnosti velmi nedoceněná a mimo pozornost společnosti. Mnohokrát jsem se s trenéry sportovní mládeže shodli v tom, že nezřídka tolik opěvovaný sport jako vhodná činnost pro mladé je naopak kontraproduktivní. Stává se, že mladý sportovec zjistí, že nemá na ty špičkové výkony a propadne skepsi. Ve srovnání Brontíci a podobné organizace nabízí programy prakticky pro všechny, a kdo má chuť a zájem, vždy si v jeho akcích najde své místo. A třeba méně šikovný pomůže jen s pomocnými pracemi, ale ví a může se potom radovat, že pomohl svým, dílem opravit například historický objekt. Jinými slovy „může se dotknout“ výsledku své práce.
Další a neméně významné je, že mnozí se nepřímo učí k návykům, které uplatní potom ve své profesní kariéře. Například organizování akcí, vedení programů – to provází vedoucí pracovníky celý život. Takže dobrý organizátor HB jako absolvent po vysoké škole již může nabídnout nějakou praxi apod.
Co mi vzal – moc toho není. Víc co bych si přál. Abychom jako společnost víc podpořili mladé lidi středo a vysokoškolského věku. Možná, že je to ten nejdůležitější věk člověka, kdy se dotváří jeho osobnost. A buď takovému člověku dáme dosažitelné vize, a nebo ho necháme, aby se protloukal sám.
Proto bych si přál, abychom jako zdravá ekonomicky a sociálně vyspělá společnost mladým lidem nabízeli více příležitostí pro jejich pozivitní volnočasové aktivity. Mne je například velmi líto, že třeba organizačně šikovný Brontík, aby měl nějaké peníze na své aktivity, o prázdninách jde na nějakou stupidní brigádu do marketu. Místo toho bych byl pro, abychom jako společnost (stát, obec) si u něj objednali další třeba desetidenní akci pro neorganizovanou mládež.
Brontíci mají jednu velkou přednost a jedno silné negativum. Přednost je v tom, že má stále mladé a nadšené členy a příznivce. To negativum je v tom, že má stále mladé a nadšení členy a příznivce. V prvním případě je to stále obrovská síla v nápadech, v obětavosti, v zájmu o věc atd. v druhém případ, mladí lidé svoji činnost v HB prakticky ukončují v době kdy končí studia, začínají budovat pracovní kariéru, rodinu apod. Takže velká fluktuace. Ale přesto si myslím, že by čas od času, když se v práci a v rodině stabilizují by mohli svým mladším kolegům pomoci, podpořit apod.
40 let Hnutí Brontosaurus - to je kus života a hodně práce. Logo Brontosaura je dle mne jeden z nejpozitivnějších symbolů péče o prostředí a rozvoje mezilidských vztahů. Věřím, že bude ještě mnoho desetiletí – století rozdávat nejen mladým lidem příjemné zážitky.
Uff – to jsem ale ukecanej. Že?
