|
Roman "Černej" Haken
...píše se srpen 2014, právě jsme doházeli posečenou trávu na valník a lokalita, kde roste ohrožená vachta trojlistá má na další rok prostor. V rašeliništi jsme se brodili místy studenou vodou až po lýtka, ale příroda je tady na Jindřichohradecku tak krásná, že to nevadí... |
Kouzlu Brontosaura jsem propadl v roce 1983, kdy jsem se zúčastnil svého prvního tábora na zámku v Telči. Předtím jsem ovšem prožil mnoho krásných chvil v přírodě ať uz jako člen geologického kroužku při Národním muzeu, nebo jako tremp a člen ČSOP, a později s partou Hecíři na zážitkových akcích. Tam všude bylo spousta fajn lidí, ale hlubší smysl činnosti, spojení zábavy se smysluplnou prací měli právě Brontosauři na svých víkendovkách a táborech. A tak jsem do svého života vpustil pradávného veleještěra - a na oplátku mi Brontosaurus postupně dal strašně moc...
V roce 1984 jsem jel ještě jako účastník na tábory na Velké Fatře a v Terezíně u Jindřichova Hradce. Pak jsem začal sám organizovat akce, víkendovky i tábory, s partou kamarádů, s většinou nichž se přátelíme dodnes. Bavilo nás připravit program pro další –náctileté a –cetileté, umět vytvořit atmosféru, ať už k soutěži, anebo k zapřemýšlení o světě...a měli jsme vždy otevřeno pro nové účastníky, nechtěli jsme mít uzavřenou skupinu a akce „jen pro sebe“. Tak postupně vznikl ZČ HB S.U.P. (1986), EKO Přerov (1988) a Žirafa (1993)...u které jsem zůstal. Akce jsme organizovali na různých lokalitách, zmíním jen pár – Sklené v Jeseníkách, Velká Fatra na Slovensku, hrad Helfštýn na Moravě, Bartošovice na Moravě – a víkendovek tyto brontosauří party zorganizovaly stovky, táborů desítky. V roce 1990 jsem se v té době stal prvním předsedou samostatného Hnutí Brontosaurus.
Zásluhou našeho Hnutí jsem získal spoustu nových dovedností, ke kterým bych se jinak nedostal - od práce s motorovou pilou a s křovinořezem až po měkčí, sociální dovednosti. Postupně jsem se naučil domlouvat se s druhými, organizovat tým, vést kolektiv, vycítit náladu ve skupině. Přestal jsem se bát mluvit před větší skupinou lidí. Díky organizaci akcí s Brontosaury dnes umím i facilitovat jednání a diskuse. A také jsem se daleko více dozvěděl o ochraně přírody a krajiny, o životním prostředí.
A jak jinak, na akci jsem také poznal svoji budoucí manželku, v roce 1984 v jihočeském Terezíně. I s ní jsme pokračovali v organizování akcí, ať už pro její učňovskou mládež, anebo později, pro rodiče s dětmi. Narodily se nám totiž děti, Eva a Adam, a když se naše rodina rozrostla, přestal jsem pořádat klasické Brontosauří akce pro mladé a místo nich jsme začali pořádat tábory pro rodiče s dětmi, kterým se věnuji dodnes. Stále mě to baví a přijde mi to užitečné. Na Žirafích táborech potkáte v roli účastníků jak děti, tak jejich –cetileté rodiče, i –sátileté, kterým již děti odrostly...:-)
Řadu let jsme jezdili pomáhat do záchranné Stanice pro volně žijící druhy živočichů v Bartošovicích u Studénky – s údržbou, stavebními pracemi, ale třeba i s úklidem voliér. Kromě přátelství s týmem záchranné stanice mne nesmírně potěšilo, že i místní lidé v obci si váží a cení naší práce. Pro ilustraci - kupovali jsme na tábor chleby a rohlíky z místní pekárny. Jednou jsem šel na konci PsB platit fakturu a paní majitelka mi řekla: „Víte co, nic neplaťte. Vždyť vy už jste tu skoro jako naši. Bude to náš sponzorský dar.“ V tom okamžiku jsem si znovu uvědomil, že naše činnost má smysl a že i ostatní ji vnímají kladně. Pěkný vztah vždy byl i s paní starostkou, obec nám pronajímala ubytování na tábory, a na ceně jsme se vždy dohodli podle našich možností.
Moje původní profese byla elektrikář a montér. Ale na Brontosauřích akcích jsem získal větší znalost přírody a ochrany životního prostředí. Postupně ve mně rostla touha věnovat se této problematice profesionálně - a právě moje činnost v Hnutí Brontosaurus byla důvodem změny mé práce – z elektromontéra jsem přešel na energetika a vodohospodáře a začal studovat nástavbové studium životní prostředí v Ostravě (1988). Po revoluci jsem byl i členem městského zastupitelstva, pracoval jsem také v pozici ministerského úředníka na Federálním výboru pro životní prostředí za ministra Vavrouška.
Dnes pracuji v Centru pro komunitní práci, neziskovce, která má za cíl zapojování veřejnosti do rozhodovacích procesů a místní udržitelný rozvoj. Jsem zároveň členem české Rady vlády pro nestátní neziskové organizace a od roku 2006 působím i v Bruselu v Evropském hospodářském a sociálním výboru... a ve své práci se stále snažím přispět i k lepší ochraně přírody a k posilování občanské společnosti, k čemuž mě už kdysi dávno nasměroval Brontosaurus.
V roce 1984 jsem jel ještě jako účastník na tábory na Velké Fatře a v Terezíně u Jindřichova Hradce. Pak jsem začal sám organizovat akce, víkendovky i tábory, s partou kamarádů, s většinou nichž se přátelíme dodnes. Bavilo nás připravit program pro další –náctileté a –cetileté, umět vytvořit atmosféru, ať už k soutěži, anebo k zapřemýšlení o světě...a měli jsme vždy otevřeno pro nové účastníky, nechtěli jsme mít uzavřenou skupinu a akce „jen pro sebe“. Tak postupně vznikl ZČ HB S.U.P. (1986), EKO Přerov (1988) a Žirafa (1993)...u které jsem zůstal. Akce jsme organizovali na různých lokalitách, zmíním jen pár – Sklené v Jeseníkách, Velká Fatra na Slovensku, hrad Helfštýn na Moravě, Bartošovice na Moravě – a víkendovek tyto brontosauří party zorganizovaly stovky, táborů desítky. V roce 1990 jsem se v té době stal prvním předsedou samostatného Hnutí Brontosaurus.
Zásluhou našeho Hnutí jsem získal spoustu nových dovedností, ke kterým bych se jinak nedostal - od práce s motorovou pilou a s křovinořezem až po měkčí, sociální dovednosti. Postupně jsem se naučil domlouvat se s druhými, organizovat tým, vést kolektiv, vycítit náladu ve skupině. Přestal jsem se bát mluvit před větší skupinou lidí. Díky organizaci akcí s Brontosaury dnes umím i facilitovat jednání a diskuse. A také jsem se daleko více dozvěděl o ochraně přírody a krajiny, o životním prostředí.
A jak jinak, na akci jsem také poznal svoji budoucí manželku, v roce 1984 v jihočeském Terezíně. I s ní jsme pokračovali v organizování akcí, ať už pro její učňovskou mládež, anebo později, pro rodiče s dětmi. Narodily se nám totiž děti, Eva a Adam, a když se naše rodina rozrostla, přestal jsem pořádat klasické Brontosauří akce pro mladé a místo nich jsme začali pořádat tábory pro rodiče s dětmi, kterým se věnuji dodnes. Stále mě to baví a přijde mi to užitečné. Na Žirafích táborech potkáte v roli účastníků jak děti, tak jejich –cetileté rodiče, i –sátileté, kterým již děti odrostly...:-)
Řadu let jsme jezdili pomáhat do záchranné Stanice pro volně žijící druhy živočichů v Bartošovicích u Studénky – s údržbou, stavebními pracemi, ale třeba i s úklidem voliér. Kromě přátelství s týmem záchranné stanice mne nesmírně potěšilo, že i místní lidé v obci si váží a cení naší práce. Pro ilustraci - kupovali jsme na tábor chleby a rohlíky z místní pekárny. Jednou jsem šel na konci PsB platit fakturu a paní majitelka mi řekla: „Víte co, nic neplaťte. Vždyť vy už jste tu skoro jako naši. Bude to náš sponzorský dar.“ V tom okamžiku jsem si znovu uvědomil, že naše činnost má smysl a že i ostatní ji vnímají kladně. Pěkný vztah vždy byl i s paní starostkou, obec nám pronajímala ubytování na tábory, a na ceně jsme se vždy dohodli podle našich možností.
Moje původní profese byla elektrikář a montér. Ale na Brontosauřích akcích jsem získal větší znalost přírody a ochrany životního prostředí. Postupně ve mně rostla touha věnovat se této problematice profesionálně - a právě moje činnost v Hnutí Brontosaurus byla důvodem změny mé práce – z elektromontéra jsem přešel na energetika a vodohospodáře a začal studovat nástavbové studium životní prostředí v Ostravě (1988). Po revoluci jsem byl i členem městského zastupitelstva, pracoval jsem také v pozici ministerského úředníka na Federálním výboru pro životní prostředí za ministra Vavrouška.
Dnes pracuji v Centru pro komunitní práci, neziskovce, která má za cíl zapojování veřejnosti do rozhodovacích procesů a místní udržitelný rozvoj. Jsem zároveň členem české Rady vlády pro nestátní neziskové organizace a od roku 2006 působím i v Bruselu v Evropském hospodářském a sociálním výboru... a ve své práci se stále snažím přispět i k lepší ochraně přírody a k posilování občanské společnosti, k čemuž mě už kdysi dávno nasměroval Brontosaurus.
