|
Rostislav Konůpka
Vše začalo v roce 1996. Jel jsem s kamarády šermovat na hrad Lukov. Těšili jsme se na klid a ticho, ale místo nich na místě byla hromada Brontosaurů. Šlo o „legendární“ Dort pro Brontosaura na Lukově. I když nás rozruch nepotěšil, nakonec jsme se s nimi přece jen šli seznámit, ale nedopadlo to dobře. |
|
Brontosauři nám přišli jako exoti, ale měli tam spoustu pěkných holek. S jednou z nich jsem se později setkal v Praze a přemluvil jsem jí, že jí ukáži práci s internetem. Ta slečna je dnes už moje manželka a máme spolu dva malé brontosauříky.
Ale zpátky na začátek. Věrka mi tehdy řekla, že další rok budeme organizovat tábor Prázdnin s Brontosaurem. Nadšeně jsem souhlasil a šel chystat hry ze Zapletalových encyklopedií her (encyklopedie jsem si kdysi koupil, i když jsem hry z nich neměl kde uvést). Tím pádem jsem do Brontosauřího dění skočil rovnou jako organizátor, aniž bych se předtím zúčastnil nějaké brontosauří akce.
Prvním a hlavním místem setkání s Brontosaurem pro mě zůstal hrad Lukov, kde jsem pořádal svůj první a všechny další tábory. Snažíme se hrad zvelebovat a navracet mu původní lesk a slávu. Vykopávali jsme sklepy, rekonstruovali gotickou bránu, opravovali věž Svatojánku, opravovali hradby i stěny paláců a dělali spoustu dalších věcí. V roce 2013 jsme oslavili už třicet let pomoci Brontosaurů na tomto nádherném, romantickém hradě.
Myslím a těší mě, že naše akce také dávají lidem zajímavé zážitky. Jednou jsme účastníkům připravili náročný, až drastický pochod, při kterém si sáhli na dno svých sil. Potěšilo mě, že jedna slečna nám pak děkovala, že vždy chtěla zkusit, jaké to je spát za chůze, a díky nám už to ví.
Jindy jsem se při úvodním, večerním pochodu seznámil s malou kudrnatou slečnou. Cestou měla problémy kvůli botám, nevhodným do tehdejšího bláta a deště. Po příchodu na hrad navíc spadla do sklepa, odkud jsme ji museli vysvobodit. Ale druhý den za světla jsem tu malou, kudrnatou dívku vůbec nemohl najít. Nakonec se ukázalo, že si na tábor pořídila trvalou, která kvůli dešti hned první večer vzala za své. A její růžové tenisky jsme našli na konci tábora úplně špinavé. Ale slečně se akce líbila a jezdila s námi na akce dalších osm let.
Mně osobně Brontosaurus dal spoustu nových kamarádů a známých, a poznal jsem díky němu i zajímavá místa. A stále mě to baví. Ještě do minulého roku jsem vedl pražský kurs pro nové organizátory. Líbí se mi nadšení mladých lidí.
Letní akce už dva roky nepořádám, ale chybí mi, možná se k nim opět vrátím. Nejsilnější okamžiky, spojené s Brontosaurem, jsou pro mě právě na konci táborů. Když si řekneme, že akce byla dobrá, že jsme ji zvládli, ale že příště musí být ještě lepší a že určitě již víme, jak na to!
Ale zpátky na začátek. Věrka mi tehdy řekla, že další rok budeme organizovat tábor Prázdnin s Brontosaurem. Nadšeně jsem souhlasil a šel chystat hry ze Zapletalových encyklopedií her (encyklopedie jsem si kdysi koupil, i když jsem hry z nich neměl kde uvést). Tím pádem jsem do Brontosauřího dění skočil rovnou jako organizátor, aniž bych se předtím zúčastnil nějaké brontosauří akce.
Prvním a hlavním místem setkání s Brontosaurem pro mě zůstal hrad Lukov, kde jsem pořádal svůj první a všechny další tábory. Snažíme se hrad zvelebovat a navracet mu původní lesk a slávu. Vykopávali jsme sklepy, rekonstruovali gotickou bránu, opravovali věž Svatojánku, opravovali hradby i stěny paláců a dělali spoustu dalších věcí. V roce 2013 jsme oslavili už třicet let pomoci Brontosaurů na tomto nádherném, romantickém hradě.
Myslím a těší mě, že naše akce také dávají lidem zajímavé zážitky. Jednou jsme účastníkům připravili náročný, až drastický pochod, při kterém si sáhli na dno svých sil. Potěšilo mě, že jedna slečna nám pak děkovala, že vždy chtěla zkusit, jaké to je spát za chůze, a díky nám už to ví.
Jindy jsem se při úvodním, večerním pochodu seznámil s malou kudrnatou slečnou. Cestou měla problémy kvůli botám, nevhodným do tehdejšího bláta a deště. Po příchodu na hrad navíc spadla do sklepa, odkud jsme ji museli vysvobodit. Ale druhý den za světla jsem tu malou, kudrnatou dívku vůbec nemohl najít. Nakonec se ukázalo, že si na tábor pořídila trvalou, která kvůli dešti hned první večer vzala za své. A její růžové tenisky jsme našli na konci tábora úplně špinavé. Ale slečně se akce líbila a jezdila s námi na akce dalších osm let.
Mně osobně Brontosaurus dal spoustu nových kamarádů a známých, a poznal jsem díky němu i zajímavá místa. A stále mě to baví. Ještě do minulého roku jsem vedl pražský kurs pro nové organizátory. Líbí se mi nadšení mladých lidí.
Letní akce už dva roky nepořádám, ale chybí mi, možná se k nim opět vrátím. Nejsilnější okamžiky, spojené s Brontosaurem, jsou pro mě právě na konci táborů. Když si řekneme, že akce byla dobrá, že jsme ji zvládli, ale že příště musí být ještě lepší a že určitě již víme, jak na to!
