Láska k přírodě

Pavla "Křovák" Přikrylová

„Tatí, tatí...?, seš na DNĚ a máš ho?“, jsem volala na svého tátu po krk ponořená do vody a bahna budoucí Novomlýnské nádrže, kde jsme lovili lekníny. Bylo mi málo.... okolo 10 let a nevěděla jsem přesně, kde jsem a co děláme, jen mi bylo řečeno že: „Se snažíme zachránit kousek přírody, která by jinak kvůli rozhodnutí jiných lidí zmizela." Otec byl rezervovaný právník, který málokdy odsedl od psacího stroje, ale tohle ho zvedlo. Ve svých skoro šedesáti se jel máchat do studené vody a lovit kytky. Vzal mě taky.

Myslím, že on jediný pochopil a podporoval mě ve všem, co v mém životě následovalo – přírodovědné kroužky, hraní na kytaru, focení, expedice do neznáma s „nejistou partou Brontosaurů“ na víkendovky ve čtrnácti na Mílovy, na Lukov, na kosení do Bílých Karpat. Ujišťoval vystrašenou matku, že jsem na těch PsB dva měsíce v létě před maturitou určitě v bezpečí v Kladrubech u Vlašimi v lesoparku a že ten kluk, co se mnou jezdí, se mnou určitě nic zlého nezamýšlí...

Stál při mě, když jsem se rozhodla studovat lesárnu a ne práva ani ekonomii, zlatej táta, kouká na mě z nebe a je snad šťastnej, když mě vidí, jak jsem sama vychovala dvě dnes již skoro dospělé děti. 

S dětmi jsem jezdila se ZČ Bladulka a Žirafa, nikdy nezapomenu na práce na záchranné stanci dravců nebo na kosení u jihočeských rybníků, jen proto, aby tady mohla růst jedna malá bílá kytička, o které dcera říkala, že: “Je krásnější než všechny kytky na světě.“

Tak proto, právě pro ten přístup k přírodě a lásku a cit, co mi dala parta Brontosaurů ... a já to pak dala svým dětem, právě proto měl můj život v ochraně přírody smysl. Bojovala jsem jako lev za to, aby se v Brně uprostřed města nestavěla sjezdovka pro pár lobbistů, aby nepadlo 560stromů a mezi nimi i douglasky tisolisté, které tak miluji. Podařilo se mi to, možná za cenu manželství, ale nelituji, asi za to nestálo. Zůstala jsem sama sebou a moje děti bez pobytu v přírodě také nemouhou žít.

Všechno v životě má svůj „rámeček,“ říkal můj brontosauří vzor a učitel Jirka Bělohoubek: “Jako když děláš nástěnku, pozvánku, udělej rámeček a ono to tak hezky upraveně vypadá...., lidi pak vidí to, co jim chceš sdělit, jako celek, pochopí to a ty je oslovíš.“ Pamatovala jsem si celý život jeho slova a dělala „rámečky.“ Jsem moc šťastná za tuhle partu, která mi v době nesvobody dala svobodu a potom vědění a sílu k životu, bez Brontosaurů bych byla někdo jiný a ne brněnský „Křovák.“

Děkuji vám všem!