|
Zuzana "Zula" Brzobohatá
Kdysi dávno (no snad v pravěku) kreslil pan Neprakta comics (a tehdy se tomu tak ani neříkalo) o sourozencích Sekovi a Zule a brontosaurovi Punťovi. No a ty přezdívky nějak přistály mému bývalému manželovi (a taky dlouholetému brontíkovi) a mně. Osud, tehdy psal se rok 1986 a těžko se dalo předpokládat, co se bude dít. Pak kamarád nabídl: Hele pojeďte s námi na Hadcovou step na Prázdniny s Brontosaurem. |
|
Týden klasické bronťárny mi ukázal, co ve mně je, konečně, jak se stalo mnohým. Že si sáhneme na dno (a máme je hlouběji, něž čekáme), že mobilizujeme poslední síly (a máme jich více, než čekáme), že v krizi začneme racionálně fungovat a všechny zbytečnosti jdou stranou (jak se mi v životě kolikrát hodilo) a že z lidí odpadne slupka a vidíme je takoví, jací jsou (taky dobrý do života).
Dnes jsem stále aktivní členka Brontosaura a hrdě se k tomu hlásím, i když už mám přesličkovský věk. Patřím do tišnovských brďat, která mají 26 let. V roce 1988 vznikl oddíl Brontosauři ještě jako součást pionýrské skupiny, za dva roky se měl čile k světu, a tak změna v roce 1989 mu umožnila přejít do osamostatněného Hnutí Brontosaurus. Tím začala historie tišnovských brďat – Brontosauřího Dětského Oddílu neboli BRĎO. A proč GINGO? Pan Foglar by z nás měl radost, kdo se zajímá víc, může studovat jeho knihy o tajemných Stínadlech. Konečně jeho knížky a příběhy se staly inspirací pro mnohé tradice oddílu – scházíme se v družinách, máme svoje symboly – oranžový šátek s brontosaurem, bobříky jsme modernizovali a doplnili na našich 20 brontíků, každý tábor končí Večerem světel. Ale hlavně jsme převzali myšlenku přátelství, důvěry a kamarádství, což jsou hodnoty v našem uspěchaném světě málo se vyskytující. Konečně výstava o historii oddílu v Tišnovském muzeu nesla název „Držíme pohromadě – už 25let“.
Ohlížím se, co jsem s nimi prožila. Dvacet pět třítýdenních táborů, výpravy, schůzky, dvacetpět účetních uzávěrek, daňových přiznání, dotací a vyúčtování. Suchá čísla, ale co znamenají? Střípky se mi míhají před očima – náš první tábor na Křižanově a Cesta kolem světa s nafukovacími zvířaty (dnes se opět vyrábějí jako retro). Páni z Růže s hroznou zimou, propršený tábor, ze kterého si pamatuji jen vrstvy bahna v kuchyni, které jsme každé ráno vymetali, a láhve Sava, kterým jsme desinfikovali kde co. Tajuplný ostrov, kde nás telegraf přivedl v noci ke kapitánu Nemovi. Mluvící bůžek Virakoča, tajemné vysílání mimozemšťanů, kteří potřebovali naši pomoc s opravou jejich létajícího talíř. Plavby lodí do Ameriky, kam jsme nikdy nedopluli (a to jsme se vypravili třikrát a nějak jsme se dál jak k bermudskému trojúhelníku nedostali). Rýžování zlata a výpravu na Klondike s bojem o zlatá naleziště. Pevnost Iff a tajemnou komnatu se sedmi zámky. Stroj času s cestou do jednotlivých epoch dějin země. A co teprve nález Prstenu a cesta do Mordoru, tajemné runy a hození prstenu do Hory osudu, Duna s pískem, harvestry, kořením, bojem s knížetem. Snad tajemným kouzlem z Neviditelné univerzity jsme se ocitli na Zeměploše, omylem odstartovali do vesmíru, osídlovali ostrov Bronton a snažili se být osadníky, žili jsme ve středověku v době Jana Lucemburského, prováděli vykopávky a hledali stopy po Keltech v rámci evropského projektu, ztroskotali na cestě na dovolenou a ocitli se v mayské civilizaci. Souboj čtyř živlů loňské léto skončil porážkou zlého Ohňového pána a na Zemi zavládl klid a mír, hlídaný mudrcem Šen-dží-benem. To vše jsme prožili díky úžasným vedoucím, kteří často vyrostli z dětských členů oddílu, moje role byla, je a bude přízemní– zásobování, vaření, hospodaření, no prostě peníze (když se jmenujete Brzobohatá, co taky čekat).
Dnes jsem stále aktivní členka Brontosaura a hrdě se k tomu hlásím, i když už mám přesličkovský věk. Patřím do tišnovských brďat, která mají 26 let. V roce 1988 vznikl oddíl Brontosauři ještě jako součást pionýrské skupiny, za dva roky se měl čile k světu, a tak změna v roce 1989 mu umožnila přejít do osamostatněného Hnutí Brontosaurus. Tím začala historie tišnovských brďat – Brontosauřího Dětského Oddílu neboli BRĎO. A proč GINGO? Pan Foglar by z nás měl radost, kdo se zajímá víc, může studovat jeho knihy o tajemných Stínadlech. Konečně jeho knížky a příběhy se staly inspirací pro mnohé tradice oddílu – scházíme se v družinách, máme svoje symboly – oranžový šátek s brontosaurem, bobříky jsme modernizovali a doplnili na našich 20 brontíků, každý tábor končí Večerem světel. Ale hlavně jsme převzali myšlenku přátelství, důvěry a kamarádství, což jsou hodnoty v našem uspěchaném světě málo se vyskytující. Konečně výstava o historii oddílu v Tišnovském muzeu nesla název „Držíme pohromadě – už 25let“.
Ohlížím se, co jsem s nimi prožila. Dvacet pět třítýdenních táborů, výpravy, schůzky, dvacetpět účetních uzávěrek, daňových přiznání, dotací a vyúčtování. Suchá čísla, ale co znamenají? Střípky se mi míhají před očima – náš první tábor na Křižanově a Cesta kolem světa s nafukovacími zvířaty (dnes se opět vyrábějí jako retro). Páni z Růže s hroznou zimou, propršený tábor, ze kterého si pamatuji jen vrstvy bahna v kuchyni, které jsme každé ráno vymetali, a láhve Sava, kterým jsme desinfikovali kde co. Tajuplný ostrov, kde nás telegraf přivedl v noci ke kapitánu Nemovi. Mluvící bůžek Virakoča, tajemné vysílání mimozemšťanů, kteří potřebovali naši pomoc s opravou jejich létajícího talíř. Plavby lodí do Ameriky, kam jsme nikdy nedopluli (a to jsme se vypravili třikrát a nějak jsme se dál jak k bermudskému trojúhelníku nedostali). Rýžování zlata a výpravu na Klondike s bojem o zlatá naleziště. Pevnost Iff a tajemnou komnatu se sedmi zámky. Stroj času s cestou do jednotlivých epoch dějin země. A co teprve nález Prstenu a cesta do Mordoru, tajemné runy a hození prstenu do Hory osudu, Duna s pískem, harvestry, kořením, bojem s knížetem. Snad tajemným kouzlem z Neviditelné univerzity jsme se ocitli na Zeměploše, omylem odstartovali do vesmíru, osídlovali ostrov Bronton a snažili se být osadníky, žili jsme ve středověku v době Jana Lucemburského, prováděli vykopávky a hledali stopy po Keltech v rámci evropského projektu, ztroskotali na cestě na dovolenou a ocitli se v mayské civilizaci. Souboj čtyř živlů loňské léto skončil porážkou zlého Ohňového pána a na Zemi zavládl klid a mír, hlídaný mudrcem Šen-dží-benem. To vše jsme prožili díky úžasným vedoucím, kteří často vyrostli z dětských členů oddílu, moje role byla, je a bude přízemní– zásobování, vaření, hospodaření, no prostě peníze (když se jmenujete Brzobohatá, co taky čekat).
Co mi brontíci dali? Mnohé, naučit se organizovat akce, vidět věci z druhé strany a v souvislostech, umět přijmout i nepříjemnou pravdu, prostředí kamarádství a důvěry. Pomohlo mi to v období, kdy jsem byla aktivní politik, díky brontíkům jsem měla zpětnou vazbu z reálného života, která tak mnohým politikům chybí. Vím, co stojí chléba a máslo, jak se žije rodinám či dětem z nevýhodného prostředí, třeba z dětského domova . Co stojí bezlepková dieta. Jak vyjít s denním limitem na potraviny. Jak se vede kniha jízd či účetnictví, co komplikuje spolkům život.
A má vůbec takový spolek smysl? Oddílem prošlo zhruba 300 lidí, mnozí se věnují dobrovolnickým aktivitám, mnozí vystudovali a pracují v volnočasových aktivitách. Mnohým oddíl pomohl v hledání cesty k dospělosti, když vlastní rodina selhávala. Jeden příklad: kluk z rodiny problémové z hlediska alkoholu, dnes zaměstnaný muž s rodinou, který se až v dospělém věku svěřil, že vlastně oddíl mu ukázal, že se dá žít jinak a možná kdyby nebylo brďat....
A tak na otázku, co jsem v životě dokázala, říkám mimo jiné: pomohla jsem svým kouskem této partě k životu.
A má vůbec takový spolek smysl? Oddílem prošlo zhruba 300 lidí, mnozí se věnují dobrovolnickým aktivitám, mnozí vystudovali a pracují v volnočasových aktivitách. Mnohým oddíl pomohl v hledání cesty k dospělosti, když vlastní rodina selhávala. Jeden příklad: kluk z rodiny problémové z hlediska alkoholu, dnes zaměstnaný muž s rodinou, který se až v dospělém věku svěřil, že vlastně oddíl mu ukázal, že se dá žít jinak a možná kdyby nebylo brďat....
A tak na otázku, co jsem v životě dokázala, říkám mimo jiné: pomohla jsem svým kouskem této partě k životu.
