|
Petr "Žblebt" Jarušek
Do Brontosaura jsem se dostal hodně brzy, okolo 13 let a rovnou na akce pro dospělé. Zpočátku spíše jako obdivovatel těch velkých kluků a holek, kteří již měli na řadu věcí názor a připadali mi nesmírně zajímaví. Popravdě mám pocit, ze tehdá jsem spíš zacláněl a dospělí kluci víc než zábavu se mnou vyhledávali a naháněli slečny. |
Tuto rovinu jsem však tehdy rozhodně nevnímal a snažil se jim vetřít do přízně. Byly to akce na konci devadesátých let, kdy jsem jezdil na hrady v Boskovicích, Brontosaurus slavil 25 roků od vzniku a já stál spolu s ostatními u zrodu jednoho brněnského článku - Slunovratu.
Tábor, který vzniku článku předcházel, byl vůbec magický. Bylo mi čerstvě 15 a vše bylo poprvé - poprvé mě někdo v kápi učil latinská slova, posílal mě do lesů na lanové překážky, či autostopem na pouť po České republice. Všichni byli k sobě laskaví a hodní a věci působily tak harmonicky a tak v kontrastu s okolním světem. S odstupem si říkám, že to asi nemohlo tak harmonické být, ale dětské duši nevelí dospělácký rozum. Po návratu jsme všichni zažívali velký absťák a ten podzim, co následoval, byl jeden z nejaktivnějších, co si pamatuji. Každý druhý víkend byla víkendovka a parta se stále utužovala a těšila ze společně prožitých chvil. Postupně se upékal nový článek.
Všechno okolo Slunovratu mě velice naplňovalo, a tak jsem se s chutí zapojoval do další činnosti, které takový článek obnáší. Postupně jsem prorostl az do Brontosauřích orgánů, kde jsem se snažil věnovat mému oblíbenému tématu - ochraně přírody. Popravdě o ochraně přírody jsem toho nikdy moc nevěděl, ale přišlo mi užitečné, jakožto laikovi, dělat pro ni víkendovky (Akce Příroda), sázet nové stromy (Zasaď si svůj strom), případně brát potraviny od lokálních pěstitelů (Biobanka). A taky jsem měl velké štěstí na spoustu báječných lidí, kteří do těhle nápadů dokázali jít, naplňovat je a táhnout je dále.
Téma lidi mi vlastně z celé činnosti hnutí vystupuje asi jako nejsilnější. Vytváření inspirativních skupinek, kde se lidé prostě cítí dobře a mohou o něco více naplňovat to, kým jsou. Poslední roky se věnuji kurzům Návrat, které kombinují řadu věcí, o kterých jsem si dříve myslel, ze jsou zásadní - workshopy odborníků, nápadité hry, výlety do překrásných hor, práce pro skanzen. Reálně ale kurzy stojí především na tom, že je na nich dobrá parta a vznikají zde silná kamarádství. Napříč kurzy se účastníci i organizátoři dlouhodobě vídají, pořádají spolu výlety do hor, zajímají se o sebe a dělají si ze sebe legraci. A právě takovýto druh pospolitosti, který mají mimochodem společný snad všechny mládežnické organizace, Brontosaurovi velice sluší.
Tábor, který vzniku článku předcházel, byl vůbec magický. Bylo mi čerstvě 15 a vše bylo poprvé - poprvé mě někdo v kápi učil latinská slova, posílal mě do lesů na lanové překážky, či autostopem na pouť po České republice. Všichni byli k sobě laskaví a hodní a věci působily tak harmonicky a tak v kontrastu s okolním světem. S odstupem si říkám, že to asi nemohlo tak harmonické být, ale dětské duši nevelí dospělácký rozum. Po návratu jsme všichni zažívali velký absťák a ten podzim, co následoval, byl jeden z nejaktivnějších, co si pamatuji. Každý druhý víkend byla víkendovka a parta se stále utužovala a těšila ze společně prožitých chvil. Postupně se upékal nový článek.
Všechno okolo Slunovratu mě velice naplňovalo, a tak jsem se s chutí zapojoval do další činnosti, které takový článek obnáší. Postupně jsem prorostl az do Brontosauřích orgánů, kde jsem se snažil věnovat mému oblíbenému tématu - ochraně přírody. Popravdě o ochraně přírody jsem toho nikdy moc nevěděl, ale přišlo mi užitečné, jakožto laikovi, dělat pro ni víkendovky (Akce Příroda), sázet nové stromy (Zasaď si svůj strom), případně brát potraviny od lokálních pěstitelů (Biobanka). A taky jsem měl velké štěstí na spoustu báječných lidí, kteří do těhle nápadů dokázali jít, naplňovat je a táhnout je dále.
Téma lidi mi vlastně z celé činnosti hnutí vystupuje asi jako nejsilnější. Vytváření inspirativních skupinek, kde se lidé prostě cítí dobře a mohou o něco více naplňovat to, kým jsou. Poslední roky se věnuji kurzům Návrat, které kombinují řadu věcí, o kterých jsem si dříve myslel, ze jsou zásadní - workshopy odborníků, nápadité hry, výlety do překrásných hor, práce pro skanzen. Reálně ale kurzy stojí především na tom, že je na nich dobrá parta a vznikají zde silná kamarádství. Napříč kurzy se účastníci i organizátoři dlouhodobě vídají, pořádají spolu výlety do hor, zajímají se o sebe a dělají si ze sebe legraci. A právě takovýto druh pospolitosti, který mají mimochodem společný snad všechny mládežnické organizace, Brontosaurovi velice sluší.
