|
Jana Krutilová (roz. Kalná)
Kdysi dávno, na jaře roku 1978, jsme s kamarády Brontosaury z Vysokého učení technického v Brně vandrovali přes slovenské Sulovské skály. Potkali jsme účastníky Bohatýrské trilogie, mezi nimiž byla skupina z brněnské Vysoké školy zemědělské pod vedením Boxera-Jožky Marciána, kterého jsem znala z Instruktorského sboru pro pobyt v přírodě. Zdánlivě obyčejný výlet vyústil v neobyčejný nápad. |
|
Nápad, na který jsem hodně hrdá.V Žilině jsme se všichni setkali s redaktorem časopisu Mladý svět Lubošem Beniakem a společně jsme vymysleli Prázdniny s Brontosaurem. Mladý svět byl generační časopis, na svou dobu psal hodně otevřeně a všichni jsme ho každý týden četli. Psal také o různých netradičních akcích, které různí lidé po republice organizují. Luboš nám řekl, že dostávají spoustu dopisů od čtenářů, kteří by něco podobného chtěli zažít, ale nemají s kým a kde.Tehdy jsme už pořádali víkendové akce s Brontosaury z VUT a Boxer podobné akce,jen bez brigád, na VŠZ.Společně jsme vymysleli týdenní akci a hned dostala i název - Prázdniny s Brontosaurem. Akce bude nejen pro studenty našich škol, ale pro zájemce z celé republiky.Účastnici jako odměnu za to, že pomůžou přírodě a historickým památkám, dostanou program – zábavu, hry zaměřené na rozvoj osobnosti, naučí se netradiční sporty, což tehdy byl třeba softball nebo lacross. Za práci nedostanou žádné peníze, jen jídlo (většinou vlastnoručně uvařené) a místo, kam si dát spacák.
Tak se v roce 1978 konal nultý ročník Prázdnin s Brontosaurem. My jsme uspořádali dva tábory a jednu či dvě akce zorganizovala i Boxerova parta. Byli jsme mile překvapeni tím, co následovalo. Kombinace užitečné práce a zážitkového programu mladé lidi oslovila aakce se lavinovitě rozšířila nevídaným způsobem. Už v roce 1979 se konala řada Prázdnin s Brontosaurem po celé republice a další léta jejich počet ještě vzrostl. Spousta lidí, kteří se zúčastnili táborů, se chtěla seberealizovat a stali se sami organizátory. Mladý svět pomáhal s propagací, před každým létem zveřejňoval seznam táborů a adresy pro přihlášky. Role časopisu byla vůbec při rozvoji hnutí Brontosaurus naprosto nepostradatelná. Na svoji dobu se jednalo o dost svobodnou tiskovinu, která výrazně ovlivnila život naší generace. Všichni vedoucí vše dělali zadarmo, bez nároků na odměnu nebo proplacení cestovného,někdy dokonce i v rámci své dovolené, když už nestudovali..
Také zájem veřejnosti o účast na Prázdninách s Brontosaurem byl obrovský. Mladý svět o akcích psal články, já osobně jsem o našich aktivitách mluvila v rozhlase a jednou i v televizi. Postupně jsme začali dělat tábory tématicky zaměřené. Mně osobně se nejvíce lidí přihlásilo na Prázdniny s brontosaurem pod názvem Lednické fotosafari.Z pěti set zájemců jsem musela vybrat patnáct.Stavěli jsme naučnou stezku Lednické rybníky,spali na tehdy rozpadajícím se Hraničním zámečku a po práci jsme se za pomoci odborníků učili fotografovat. Jinak se na jeden tábor běžně hlásilo kolem sta lidí.
Postupně jsme dokončovali studium a brontosauří činnost na Vysokém učení technickém jsme přenechali mladším následovníkům. Část nás původních brontosaurů založila ZO ČSOP Datel, pod kterou jsme pořádali podobné akce jako dřív. S druhohorním ještěrem jsme však zůstali svázaní i nadále, stále jsme pořádali Prázdniny s Brontosaurem. Svůj poslední tábor jsem pořádala v roce 1984 už s jednoročním synem na zámku v Mikulově,to jsme točili po práci film Jděte s tím k vodě.
Pro mě byl Brontosaurus přirozeným vyústěním mé předchozí činnosti. Od roku 1968,kdy mi bylo 15 let, jsem vedla skauty, po zákazu pionýry a od 18 let jsem byla po absolvování tábornické školy instruktorkou pro pobyt v přírodě a vedla různé akce.Taky jsem byla a jsem doposud duší a přesvědčením tramp. O Brontosaurech jsem si četla v Mladém světě, ale moc mě nezajímali. Tehdy byli hodně zaměřeni na odbornou činnost a v republice fungovalo jen několik brontosauřích středisek pod vedením zapálených lidí.
Pak jsem se seznámila s Pepou Ferencem, odchovancem hodonínského pionýrského oddílu zaměřeného na hnutí Brontosaurus,který vedl Dušan Grombiřík. Domluvili jsme se, že pod hlavičkou Brontosaura zkusíme organizovat nové akce pro studenty VUT. .Pobyty, na kterých jako odměnu za práci pro přírodu účastníkům připravíme zážitkový program, který jsem dobře znala z mých dřívějších aktivit.
Z dnešního pohledu myslím, že jsme byli i docela marketingově zdatní. Rychle se nám podařilo umístit nástěnky na všechny fakulty Vysokého učení technického v Brně. Začali se nám ozývat zájemci o činnost v komisích životního prostředí ze všech fakult školy. V listopadu roku 1977 jsme uspořádali naši historicky první víkendovku na Vršavě ve Chřibech. Moji kamarádi trampi nám půjčili srub na ubytování a domluvili brigádu v lese. Po práci účastníci vyzkoušeli horolezení na pískovcové skále Kozel.
Další nejen víkendové akce přišly vzápěti. Na Kounicových kolejích jsme ve studentském klubu Topas začali pořádat legendární Brontosauří čtvrtky, v rámci kterých vždy byla zajímavá přednáška a poté následovala volná zábava. A další rok se už konal náš první tábor. V roce 1979 jsme pak uspořádali první ročník soutěže kresleného humoru a nazvali ho Ekofór. Byli jsme pod patronací Správy CHKO Pálava pořadateli slavné akce Dno,při které jsme přesazovali chráněné rostliny z lužního lesa - budoucího dna Novomlýnské nádrže a které se zúčastnilo během tří let více než 1000 lidí. Přesadili jsme mimo jiné přes 100 000 chráněných bledulí letních,které by jinak zahynuly pod vodou.
Díky Hnutí Brontosaurus jsem poznala manžela, přihlásil se totiž jako účastník na naši akci. A také jsem našla celoživotní přátele, se kterými se kamarádíme dodnes. A stále ctíme tradici : pokud se scházíme během roku ve všední den, je to vždycky čtvrtek.
Tak se v roce 1978 konal nultý ročník Prázdnin s Brontosaurem. My jsme uspořádali dva tábory a jednu či dvě akce zorganizovala i Boxerova parta. Byli jsme mile překvapeni tím, co následovalo. Kombinace užitečné práce a zážitkového programu mladé lidi oslovila aakce se lavinovitě rozšířila nevídaným způsobem. Už v roce 1979 se konala řada Prázdnin s Brontosaurem po celé republice a další léta jejich počet ještě vzrostl. Spousta lidí, kteří se zúčastnili táborů, se chtěla seberealizovat a stali se sami organizátory. Mladý svět pomáhal s propagací, před každým létem zveřejňoval seznam táborů a adresy pro přihlášky. Role časopisu byla vůbec při rozvoji hnutí Brontosaurus naprosto nepostradatelná. Na svoji dobu se jednalo o dost svobodnou tiskovinu, která výrazně ovlivnila život naší generace. Všichni vedoucí vše dělali zadarmo, bez nároků na odměnu nebo proplacení cestovného,někdy dokonce i v rámci své dovolené, když už nestudovali..
Také zájem veřejnosti o účast na Prázdninách s Brontosaurem byl obrovský. Mladý svět o akcích psal články, já osobně jsem o našich aktivitách mluvila v rozhlase a jednou i v televizi. Postupně jsme začali dělat tábory tématicky zaměřené. Mně osobně se nejvíce lidí přihlásilo na Prázdniny s brontosaurem pod názvem Lednické fotosafari.Z pěti set zájemců jsem musela vybrat patnáct.Stavěli jsme naučnou stezku Lednické rybníky,spali na tehdy rozpadajícím se Hraničním zámečku a po práci jsme se za pomoci odborníků učili fotografovat. Jinak se na jeden tábor běžně hlásilo kolem sta lidí.
Postupně jsme dokončovali studium a brontosauří činnost na Vysokém učení technickém jsme přenechali mladším následovníkům. Část nás původních brontosaurů založila ZO ČSOP Datel, pod kterou jsme pořádali podobné akce jako dřív. S druhohorním ještěrem jsme však zůstali svázaní i nadále, stále jsme pořádali Prázdniny s Brontosaurem. Svůj poslední tábor jsem pořádala v roce 1984 už s jednoročním synem na zámku v Mikulově,to jsme točili po práci film Jděte s tím k vodě.
Pro mě byl Brontosaurus přirozeným vyústěním mé předchozí činnosti. Od roku 1968,kdy mi bylo 15 let, jsem vedla skauty, po zákazu pionýry a od 18 let jsem byla po absolvování tábornické školy instruktorkou pro pobyt v přírodě a vedla různé akce.Taky jsem byla a jsem doposud duší a přesvědčením tramp. O Brontosaurech jsem si četla v Mladém světě, ale moc mě nezajímali. Tehdy byli hodně zaměřeni na odbornou činnost a v republice fungovalo jen několik brontosauřích středisek pod vedením zapálených lidí.
Pak jsem se seznámila s Pepou Ferencem, odchovancem hodonínského pionýrského oddílu zaměřeného na hnutí Brontosaurus,který vedl Dušan Grombiřík. Domluvili jsme se, že pod hlavičkou Brontosaura zkusíme organizovat nové akce pro studenty VUT. .Pobyty, na kterých jako odměnu za práci pro přírodu účastníkům připravíme zážitkový program, který jsem dobře znala z mých dřívějších aktivit.
Z dnešního pohledu myslím, že jsme byli i docela marketingově zdatní. Rychle se nám podařilo umístit nástěnky na všechny fakulty Vysokého učení technického v Brně. Začali se nám ozývat zájemci o činnost v komisích životního prostředí ze všech fakult školy. V listopadu roku 1977 jsme uspořádali naši historicky první víkendovku na Vršavě ve Chřibech. Moji kamarádi trampi nám půjčili srub na ubytování a domluvili brigádu v lese. Po práci účastníci vyzkoušeli horolezení na pískovcové skále Kozel.
Další nejen víkendové akce přišly vzápěti. Na Kounicových kolejích jsme ve studentském klubu Topas začali pořádat legendární Brontosauří čtvrtky, v rámci kterých vždy byla zajímavá přednáška a poté následovala volná zábava. A další rok se už konal náš první tábor. V roce 1979 jsme pak uspořádali první ročník soutěže kresleného humoru a nazvali ho Ekofór. Byli jsme pod patronací Správy CHKO Pálava pořadateli slavné akce Dno,při které jsme přesazovali chráněné rostliny z lužního lesa - budoucího dna Novomlýnské nádrže a které se zúčastnilo během tří let více než 1000 lidí. Přesadili jsme mimo jiné přes 100 000 chráněných bledulí letních,které by jinak zahynuly pod vodou.
Díky Hnutí Brontosaurus jsem poznala manžela, přihlásil se totiž jako účastník na naši akci. A také jsem našla celoživotní přátele, se kterými se kamarádíme dodnes. A stále ctíme tradici : pokud se scházíme během roku ve všední den, je to vždycky čtvrtek.
