|
Hana Chalupská
Z kanclu NESEHNUTÍ se každý týden dívám na lipovou alej, které současná brněnská radnice přesunula do plochy pro dopravu. Mám za sebou s spolu s dalšími z NESEHNUTÍ neúspěšnou kampaň, aby stromy, co tu jsou, tu byly i nadále a pro ty, co tu nejsou, aby se pro ně našlo místo. |
Předchozí kampaň za regulaci nákupních center prostřednictvím územního plánu se nám částečně zdařila. Zapojili jsme do ní tisíce lidí, jednali jsme s obchodníky, projektanty, novináři.
Ke stromům tíhnu už od doby, kdy jsem jako vedoucí ekologické poradny Veronica hned na začátku svého pobytu v Brně oslovila všechny úřady, aby nám posílaly avíza, kdo a co chce kdy kácet a proč. To bylo rozzlobených úředníků a úřednic. Co si to kdo dovoluje je kontrolovat, přidělávat práci?!?
To, že existuje paragraf, který dovoluje občanským sdružením právě takovou kontrolu nad kácením, jsem věděla z předchozí tříleté praxe na okresním úřadě v Jihlavě a v Telči. Jako státní úřednice jsem absolvovala zkoušky, kde nás naučili, jak tenhle paragraf využít na úřední židli. Takže využít tyhle znalosti o pár let později v občanském sektoru byla konkurenční výhoda.
Na úřadě jsem měla výborného šéfa pana Dvořáčka, který mi umožnil při práci dobrovolničit v občanské poradně a dokončit magisterské studium na humanitní environmentalistice (tzv. HEn).
Ke stromům tíhnu už od doby, kdy jsem jako vedoucí ekologické poradny Veronica hned na začátku svého pobytu v Brně oslovila všechny úřady, aby nám posílaly avíza, kdo a co chce kdy kácet a proč. To bylo rozzlobených úředníků a úřednic. Co si to kdo dovoluje je kontrolovat, přidělávat práci?!?
To, že existuje paragraf, který dovoluje občanským sdružením právě takovou kontrolu nad kácením, jsem věděla z předchozí tříleté praxe na okresním úřadě v Jihlavě a v Telči. Jako státní úřednice jsem absolvovala zkoušky, kde nás naučili, jak tenhle paragraf využít na úřední židli. Takže využít tyhle znalosti o pár let později v občanském sektoru byla konkurenční výhoda.
Na úřadě jsem měla výborného šéfa pana Dvořáčka, který mi umožnil při práci dobrovolničit v občanské poradně a dokončit magisterské studium na humanitní environmentalistice (tzv. HEn).
Jsem henový dinosaurus - byla jsem v první várce tohoto oboru čerstvě založeného paní profesorkou Librovou. S environmentálnem jsem za tu dobu až na jednu výjimku neměla nic společného. Narodila jsem se na venkově, věčně jsem něco kutila doma, ven jsem moc nechodila. Na gymplu mě bavily jen metalové zábavy, cigarety a kluci. Těšila jsem se, až se odstěhuji od rodičů a vyšlo to - dostala jsem na geografii do Brna a objevila svět kaváren, hospod a antikvariátů.
Hned v prváku jsem intuitivně koupila a jednou přečetla Závod s časem - texty z morální ekologie. Po promoci jsem nevěděla co se sebou. Měla jsem pocit, že nic neumím a potřebuji ještě jednu školu. Na přijímačky na environmentalistiku jsem měla číst další knížky - Kellera a ještě další jména, co mi neříkaly. Inzerát na Zemi v podpalubí sliboval, že tohle za týden s Brontíkama nastuduju. Vzala sešit, tužky, polštář na sezení, kdybych nudou padala při studiu ze židle, a hurá do Choltic.
To, co se tam dělo, popisovat nebudu. Kdo neznáte, tak vězte, že polštář, tužka i sešity /měla jsem jich několik/ se rozpustily po první hodině od okamžiku, kdy jsem vylezla v Cholticích z vlaku, neb jsem skončila se zavázanýma očima v rybníce. Ve zkratce - Závod s časem - kapitolu pro kapitole, jsem si prožila na vlastní (suchou i mokrou) kůži. A přijímačky na HEn udělala. A lidský chyby, co mám, osahala a některých se dodnes nezbavila. To mám spojené s Terkou Tichou. A přestala jsem tam jíst maso. A ranní kytarový zíváček od Vlasty Šantory mi naskakuje i po 16ti letech. Je ze mě hlubinná ekoložka. A dvouletý syn Jáchym má předplacenu Naši přírodu a v kuchyni nad stolem svůj obraz lemovaný sýkorkou, pstruhem, sumcem, vážkou a roháčem. A dubem.
Thanks you all, máte mě na svědomí. A nejen mě :)
Hned v prváku jsem intuitivně koupila a jednou přečetla Závod s časem - texty z morální ekologie. Po promoci jsem nevěděla co se sebou. Měla jsem pocit, že nic neumím a potřebuji ještě jednu školu. Na přijímačky na environmentalistiku jsem měla číst další knížky - Kellera a ještě další jména, co mi neříkaly. Inzerát na Zemi v podpalubí sliboval, že tohle za týden s Brontíkama nastuduju. Vzala sešit, tužky, polštář na sezení, kdybych nudou padala při studiu ze židle, a hurá do Choltic.
To, co se tam dělo, popisovat nebudu. Kdo neznáte, tak vězte, že polštář, tužka i sešity /měla jsem jich několik/ se rozpustily po první hodině od okamžiku, kdy jsem vylezla v Cholticích z vlaku, neb jsem skončila se zavázanýma očima v rybníce. Ve zkratce - Závod s časem - kapitolu pro kapitole, jsem si prožila na vlastní (suchou i mokrou) kůži. A přijímačky na HEn udělala. A lidský chyby, co mám, osahala a některých se dodnes nezbavila. To mám spojené s Terkou Tichou. A přestala jsem tam jíst maso. A ranní kytarový zíváček od Vlasty Šantory mi naskakuje i po 16ti letech. Je ze mě hlubinná ekoložka. A dvouletý syn Jáchym má předplacenu Naši přírodu a v kuchyni nad stolem svůj obraz lemovaný sýkorkou, pstruhem, sumcem, vážkou a roháčem. A dubem.
Thanks you all, máte mě na svědomí. A nejen mě :)
