|
Kristina Studená
„Mám ráda svou malou vesnici a jsem introvert.“ Tak by mohl začít můj příběh o organizování zahraničních táborů v Rumunsku a na Ukrajině. A já přitom nikdy neměla v plánu ani cestovat. Brontosaurus jednoduše umí měnit. Plány. Lidi. Mě. Díky němu je dnes zahraničí mou zálibou i obživou. |
|
Poprvé jsem k zahraničnímu dobrovolnictví přičichla v Rumunsku. U krajanů v Českém Banátu, kde jsme začali organizovat tábory. Akce měly velký úspěch. Podařilo se nám opravit křížovou cestu nad Gerníkem a pomáhat s festivalem české hudby. A v Banátu také došlo k mému osudnému setkání s fousatým náčelníkem Fíkem, Ivo Dokoupilem, který mě s sebou vzal značit turistické stezky na „Podkarpandu.“
Dobrodružný přejezd hranic, šílené silnice, nepředvídatelné hory, drsní, ale srdeční místní. Denně jsme ušli až 20 kilometrů, značili jsme stezky a přitom poznávali místní poměry. Zjistili jsme, že základem každé práce je dlouhá porada s dobrým jídlem a pitím, nebo že žena není „čolověk“, neboť to je ukrajinský výraz pro muže. „Tohle je ideální místo pro brontosauří tábory,“ pomyslela jsem si tehdy nadšeně, a i když mě Fík zpražil prohlášením: „Dobrovolníci málo pracujou a hodně jijou,“ šla jsem si za svým.
Dnes tamním Ukrajincům říkáme: „My, Brontozávry markýrujemo turistyčny stežki,“ a s vtipem také dodáváme, že si mladí lidé z Čech berou dovolenou z práce a platí si za to, aby mohli jet na Ukrajinu pracovat. Jde jim to skvěle od ruky. Podíleli jsme na značení v oblasti Koločavy, Volovce a Lumšor. Během pár let brontosauři na Ukrajině vyznačili už přes 200 kilometrů stezek. A Fík? Ten pravidelně jezdí s námi.
Dobrodružný přejezd hranic, šílené silnice, nepředvídatelné hory, drsní, ale srdeční místní. Denně jsme ušli až 20 kilometrů, značili jsme stezky a přitom poznávali místní poměry. Zjistili jsme, že základem každé práce je dlouhá porada s dobrým jídlem a pitím, nebo že žena není „čolověk“, neboť to je ukrajinský výraz pro muže. „Tohle je ideální místo pro brontosauří tábory,“ pomyslela jsem si tehdy nadšeně, a i když mě Fík zpražil prohlášením: „Dobrovolníci málo pracujou a hodně jijou,“ šla jsem si za svým.
Dnes tamním Ukrajincům říkáme: „My, Brontozávry markýrujemo turistyčny stežki,“ a s vtipem také dodáváme, že si mladí lidé z Čech berou dovolenou z práce a platí si za to, aby mohli jet na Ukrajinu pracovat. Jde jim to skvěle od ruky. Podíleli jsme na značení v oblasti Koločavy, Volovce a Lumšor. Během pár let brontosauři na Ukrajině vyznačili už přes 200 kilometrů stezek. A Fík? Ten pravidelně jezdí s námi.
Příprava akcí na Ukrajině nebo v Rumunsku není snadná. Má ale smysl. Dobrovolníci díky nim získávají vztah ke stezkám, které vyznačili, k místům, která navštívili, k lidem, které po cestě potkali. Za posledních několik let se zahraniční a mezinárodní aktivity staly nedílnou součástí Hnutí Brontosaurus. Začali jsme pořádat dobrovolnické akce v méně známé části Banátu – v Srbsku, navázali jsme spolupráci s krajany v Moldávii, stali jsme se hostitelskou organizací pro dlouhodobé zahraniční dobrovolníky...
Brontosaurus mi změnil život. Změnil moje plány a cesty. Tak dlouho jsem chodila po horách, až jsem tam začala vodit ostatní. A tak krok za krokem, kilometr za kilometrem Brontosaurus pomáhá měnit cesty v horách i cesty lidí... Díky.
Brontosaurus mi změnil život. Změnil moje plány a cesty. Tak dlouho jsem chodila po horách, až jsem tam začala vodit ostatní. A tak krok za krokem, kilometr za kilometrem Brontosaurus pomáhá měnit cesty v horách i cesty lidí... Díky.
